Korejský režisér Kim Ki-duk je u nás neobyčejně populární. Karlovarský festival mu v roce 2002 uspořádal kompletní retrospektivu a jeho filmy se pravidelně objevují v české distribuci. Ten nejnovější s názvem 3-iron dobře ilustruje příčinu Ki-dukovy obliby na Západě: oproti svým drsným krajanům natáčí tenhle režisér uhlazenější a méně extrémní filmy, jimž nechybí existenciální rozměr.
Proč to násilí
Korejská kinematografie u nás konečně vzbuzuje pozornost a zdá se, že česká distribuce pochopila, že to nejzajímavější z filmového dění se v dnešní době odehrává právě na asijském kontinentu. Jižní Korea má pro evropského diváka velkou přitažlivost pro svou emocionální vyhrocenost, v níž se snoubí extrémně brutální scény s překvapivou něhou a křehkostí, hraničící místy až se sentimentem. Tamější snímky navíc zajímavě a v nečekaných střizích pracují s prolínáním žánrů melodramatu a akčního filmu.
Třebaže se v Koreji točí filmy již od roku 1903, větší pozornost na mezinárodním poli vzbudily až v posledních dvou desetiletích. Takzvaná „nová vlna korejského filmu“ se datuje od počátku 80. let a souvisí s obdobím politického neklidu a demonstrací proti vládě, které vyvrcholily v roce 1980 policejním masakrem v Kwangju, při němž zemřelo více než 200 civilistů. Zrušení cenzury v roce 1988 přineslo uvolnění, ale také příliv hollywoodských filmů, které zcela ovládly místní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
