Německý film zažívá dobré časy a tenhle čtvrtek se můžeme těšit na další důkaz. Do kin přichází snímek mladého režiséra Dennise Gansela Napola. Název je zkratkou elitní nacistické školy, která připravovala budoucí důstojníky SS a SA a jejíž žáci se řídili oficiálním mottem „Náš život nestojí za nic, pokud není nasazen za národ a vůdce.“ Přijímací zkoušky byly mimořádně náročné. Film vypráví příběh dvou mladíků, kteří v roce 1942 mají to „štěstí“, že se na elitní výcvikové středisko dostanou. Friedrich pochází z chudých poměrů, amatérsky boxuje a přijetí do Napoly je pro něj téměř nedosažitelným snem. Oproti tomu citlivý Albrecht tu studuje díky dlouhým prstům svého otce, vysoce postaveného nacisty. Navzdory výchově má právě on velké pochybnosti o ideologii, kterou si studenti vtloukají do hlavy, a nehodlá to skrývat.
Film
Nechoď klepat na dveře
je od Wima Wenderse pokusem vrátit se k tématům, která byla určující pro začátek jeho kariéry. Cesta stárnoucího herce po západě Spojených států připomíná režisérovy nejlepší snímky Stav věcí a Paříž Texas. Podobně jako hlavní hrdina ovšem i Wenders jen unaveně putuje krajinou, hledá ztracené přátele, milenky, děti. Jeho styl je dnes stejně vyprázdněný jako svět, ve kterém se hrdinové pohybují. To, co u něj dříve bylo spontánní a radikální, je náhle bezzubé a unylé. Film je zajímavý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
