Pod název Kulturní ekumena se vejde vše, čím lidský duch zušlechťuje prostor, který obývá. Eugen Brikcius tak pojmenoval svá pravidelná sympozia v Městské knihovně, kde jsme už probrali Mozarta, Kafku, Haška i Goetha, ba dokonce fenomén fatálních žen. Naposled mne latinizující kosmopolita překvapil, když pod stejnou hlavičku vměstnal celou Slovanskou epopej. Měl jsem si připravit nějaké nápady k cyklu obřích pláten Alfonse Muchy, jež byla pokládána za zoufale zastaralá už před sto lety, kdy je mistr koncipoval. Dnes jsou aktuální snad jen tím, že je zřejmě čeká stěhování z Moravského Krumlova do Prahy.
Málokteré dílo bylo u nás tak pomlouváno. Snad jen Stalinův pomník, ten ale komunisté lidu vnutili za jeho peníze v čase teroru, zatímco Epopej vytvořil Mucha svobodně ve vlastní režii, přál si jen, aby nalezla důstojné místo v české metropoli. Připravil jsem si pár poznámek o tom, jak zdejší kulturní elity zavrhují vše, co se prosadilo mimo sítě jejich vzájemných závislostí a úsluh. Vzpomněl jsem si také na dva americké studenty, jimž jsem k seznámení s českým uměním doporučil Veletržní palác, který je dost je zklamal, ale pak se bůhvíjak dozvěděli o Moravském Krumlově, odkud se vrátili s očima navrch hlavy. Sám jsem si z Epopeje matně vybavoval jen prehistorické výjevy, a tak mne napadlo zmínit se o rostoucí prestiži jungovských archetypů na úkor freudistického modernismu – serióznost není u Brikcia povinná.
Chystal jsem se Epopej hájit před pomlouvači,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
