Jsem vděčný panu Millerovi za jeho článek Kdo určuje morálku (Respekt č. 48/2004), v němž se snaží povzbudit debatu o tradičních hodnotách, o liberalismu a konzervatismu. Podobné diskuse mají prastaré kořeny… Jejich počátky lze hledat v 18. století, ba ještě dříve. Mnozí dnešní konzervativci by vřele zastávali to, co kdysi houževnatě obhajovali někdejší liberálové (příkladem může být svoboda vyznání nebo rovnost ras). Během té dlouhé doby se situace značně znepřehlednila a existuje veliké množství různých variant obou základních postojů, takže žádná ostrá hranice mezi liberály a konzervativci neexistuje ani v teorii, ani v praxi. Za druhé nás pohled do dějin učí, že západní civilizace stojí na spojenectví mezi oběma tábory, spojenectví polemickém, často napjatém, nicméně založeném na hluboké víře v Západ a v jeho tradice.
Rozchod s fundamentalisty
Tradice Západu jsou ovšem dvojaké. Lze si toho všimnout třeba na křesťanství, které je pro některé garantem tradičních hodnot, pro jiné (třeba i pro mne) je naopak výzvou k neustálému přehodnocování tradic a liter ve prospěch Ducha. Podobně dopadneme také při pohledu na demokracii, která může být vnímána jako stavba postavená jednou a provždy na pilířích úctyhodných tradic, ale zároveň a naopak jako samoorganizující se proces, rostoucí díky důvěře ve zdravý rozum a svědomí svobodných občanů. Umírněný konzervatismus je, myslím,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
