Zatímco respektované monarchie stále tvoří notný díl Evropské unie, Afrika si připomíná čtvrtstoletí od pádu snad nejbizarnější monarchie dějin. Dne 20. září 1979 byl svržen imperátor Bokassa I., samozvaný panovník Středoafrického císařství. Jeho příběh ovšem vypovídá rovněž o evropské provázanosti s černým kontinentem a o problémech dekolonizace Afriky.
Jéan-Bedel Bokassa se narodil 22. února 1921 v někdejší francouzské kolonii Ubangi-Šari. Již ve svých 18 letech vstoupil do francouzské armády a o pět let později se s jednotkami de Gaullových Svobodných Francouzů vylodil v Provenci. Komu čest, tomu čest, však také za svůj podíl na boji s nacismem dostal řád Čestné legie a Válečný kříž. Jenže už v 60. letech, v rámci dekolonizace, využil své znalosti a zkušenosti věru neblahým způsobem pro své mocenské ambice v domovině, mezitím Středoafrické republice.
1. ledna 1966 svrhl hlavu státu Davida Dacka. Zrušil ústavu a začal vládnout pomocí dekretů. V roce 1972 se prohlásil doživotním prezidentem. O čtyři roky později, po návštěvě u libyjského vládce Kaddáfího, konvertoval k islámu a přijal jméno Salah Eddine Ahmed Bokassa. Jenže to mu vydrželo jen od 18. října do 4. prosince 1976. Ten den totiž vyhlásil císařství, prohlásil se imperátorem Bokassou I., vydal císařskou ústavu a vrátil se ke křesťanství. Korunovat se nechal až o rok později. Tato ceremonie, spjatá s dovozem zlatého trůnu z Francie,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
