Srbská Kamenice a Růžová – dvě zapadlé obce ztracené pospolu v lesích kdesi u saských hranic. Jen málokdo by v jejich ospalých kulisách hledal skryté drama o lidské křivdě, vině a utrpení. A přece tady je. V každé z těch blízkých obcí ho však herci hrají jinak.
Všichni dobří rodáci
Dějiny tu šly podobně: zatímco před válkou se Růžová i Srbská Kamenice pyšnily více než tisícovkou obyvatel převážně německé národnosti, dnes jsou z nich malé vesničky hledající způsob, jak ke svým dvěma stovkám místních nalákat nějaké turisty. Stejně jako všude v bývalých Sudetech tu před válkou žilo jen pár českých rodin, dnes je poměr opačný. Z původních německých obyvatel tu zbyla jen hrstka pamětníků, kteří se dají spočítat na prstech jedné ruky. Na první pohled se zdá, že až na statistiku tady už nic jiného o minulosti nesvědčí. Když ale na toto téma přijde řeč, vzplanou vzpomínky na hořkou historii v každém z usedlíků. Každý z nich ji nese v sobě a každý se s ní vypořádal po svém. Stejně jako obě zmíněné obce.
V parném dopoledni projíždějí Srbskou Kamenicí cyklisté. Když zvednou hlavu od řídítek, musí je zarazit barokní kostel, jehož opravená krása odlišuje ves od jiných sídlišť okolního českého pohraničí. A hned vedle chrámu Páně je upravený hřbitov, kde lze vedle hrobů českých obyvatel najít i zachovalé hroby jejich dávných německých sousedů. Plakát u kostelních dveří ohlašuje v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
