Klecová lůžka jsou jen vrchol ledovce

Vřava kolem „klecí“ v českých ústavech zůstala bohužel redukována na to, zda jsou v nejvyšší nouzi síťová lůžka lepší, či horší než pouta, vysoké dávky neuroleptik nebo izolační místnosti. Do jisté míry to zavinili i sami kritici, totiž Sunday Times a paní Rowlingová, neboť svým jednostranným zaměřením na samotnou existenci „klecí“ přihráli obhájcům současného stavu na smeč. Protože klece nelze vytrhovat z kontextu ostatních restriktivních opatření, dalo se očekávat, že přijdou hrozby typu: „když nám zakážete klece, budeme více poutat, dávat více léků“ a že u české veřejnosti zaberou. Než být přikurtován, omámen léky do bezvědomí nebo zavřen do izolační místnosti, to už je skutečně lepší být v síťovém lůžku. Je tedy u nás vlastně všechno v pořádku?

Harry píše Voldemortovi

Vraťme se nejprve na začátek. Nejde přece jen o to, jaké restriktivní opatření se má použít v krajních případech agresivity či neklidu klienta s duševní poruchou, jenž akutně ohrožuje sebe či své okolí! „Cizácká paní Rowlingová“, byť jistě není žádný expert, byla právem pobouřena zprávami o tom, že děti v ústavech sociální péče bezdůvodně tráví celé dny, týdny, měsíce a roky v těchto klecích, což je neospravedlnitelné. Už se asi nedozvíme, jak to opravdu bylo v Rábech, ale že to tak mnohdy bývá, o tom existují četné výpovědi z terénu. Svědčí o tom i zdánlivě…