Je určitým českým specifikem, že to, co je v principu prospěšné, musí čelit předsudkům a posměchu, zatímco škodlivé bývá bez větších výhrad přijímáno. Dokladem budiž zdejší přístup k ekologicky vstřícné větrné energetice, která se u nás s oblibou stává terčem ironických poznámek. V článku Offset za gripeny je tady (Respekt č. 8/2004) si je neodpustil ani ekonom Miroslav Zajíček. Tak si některá jeho tvrzení rozeberme.
Mýty
„Hned prvním úskalím je obecně nízká využitelnost větrných elektráren,“ píše Miroslav Zajíček. A dodává, že větrníky jsou vyřazeny z provozu, nejen když fouká málo, ale i tehdy, když fouká moc, a zastavit je dokáže i obyčejná námraza. Jinými slovy, že jsou prakticky k ničemu a přírodu nijak nešetří, protože jejich výrobní kapacita musí být stejně zálohována z konvenčních zdrojů elektrické energie.
To je ale falešná argumentace. O nízké využitelnosti lze snad hovořit v případě samostatné větrné elektrárny nebo malé farmy, relevanci taková námitka ale ztrácí v okamžiku, kdy začneme hovořit o kýženém velkém podílu větrníků na celkové výrobě elektrické energie. Jako příklad nám v tomto ohledu může posloužit sousední Německo, kde v tuto chvíli celkový výkon instalovaných větrných elektráren odpovídá téměř 15 temelínským blokům. Měření tamního Institutu solární technologie energetického zásobování prokázalo, že pravděpodobnost změny celkového…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
