Česká politika na čas přišla o jednu z nejvýraznějších političek: minulý týden Hana Marvanová složila poslanecký mandát. Nelze se jí divit, po tom všem okázalém a občas obhroublém podivování se v politických kuloárech i médiích, jak chce naráz zvládat práci v parlamentu i péči o svého čerstvě narozeného třetího syna. Doufejme jen, že Hana Marvanová neodchází na dlouho – v politice bude chybět.
O poslankyni Marvanové politici a novináři často hovořili jako o nevypočitatelné ženě. Ve skutečnosti byla její kritická loajalita vůči Unii svobody až obdivuhodná. Mezi tuzemskými poslanci, kteří inklinují k dvěma extrémům – buď mlčenlivá servilita, nebo destruktivní rebelie –, byla Marvanová vzácnou výjimkou. Kritickou loajalitu projevila i vůči Špidlově vládě: zarputile odmítala zbytečné zadlužování státu, v rozhodujících chvílích ale kabinet podpořila, protože lepší alternativa není v dohledu.
Odchod Marvanové může mít nepříjemný dopad. Mnozí si mohou říct, že v politice není místo pro zásadové lidi – nebo pro matky s dětmi. Přihlouplých výroků na její adresu bylo totiž dost, v hulvátství ovšem vyhrál Jiří Hanák z Práva, který před její rezignací napsal: „První rozpočet vlády Špidlovy houpal se na knoflíku podprsenky poslankyně Marvanové. A reformní zákony visí na čistých plenkách malého Andreje.“ Takto se k ženám nechová, ani kdyby byl Hanák právě v pubertě.
Dnes se v Česku vede diskuse, jestli po vzoru západní Evropy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
