Jak připomíná biblická kniha Kazatel, veškeré dění pod nebem má svůj čas. Zdá se však, že při historické schůzce EU v Athénách hlavy států a vlád na tuto důležitou poučku zapomněly a den, který se měl stát svátkem čiré radosti, proměnily v hlučnou a upachtěnou chvíli. Možná jim přitom ani nedošlo, jak obrovskou příležitost promarnili a jak velkou škodu tím způsobili. Je proto třeba to připomenout.
Neslavná sláva
Unie pracně hledá události, které by běžným občanům i znuděným světovým médiím ukázaly, co je podstatou evropského spojenectví. A nebylo lepší příležitosti, než byl summit v Athénách. V řecké metropoli se totiž neoslavoval pouze definitivní konec studené války, ale také konec staletí, během nichž Západoevropané hleděli na Východoevropany přezíravě a chovali se k nim jako k občanům druhé kategorie. Athénská schůzka byla okamžikem, během něhož se východní polovina kontinentu připojila ke společenství rovných a kdy se Polsko, které dlouho bylo jen obětí, stalo vedoucím členem Unie, jež nyní sahá od Shannonu k hranicím Ruska a Ukrajiny a od polárního kruhu až na Kypr a Maltu. A hlavně to byl nový začátek společenství, které začínalo s šesti členy a dnes jich má pětadvacet.
Přesto organizátoři tento mimořádný a neopakovatelný svátek proměnili v ukoptěný pracovní den. Dá se lehce pochopit, proč se to stalo. Evropský Konvent se potřeboval sejít se svým šéfem Giscardem d’Estaingem, proč tedy nenacpat tuto schůzku do volné chvilky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
