Návrh zákona o Národním parku Šumava byl minulý týden vrácen do výboru a podle ministra Kužvarta se do voleb už asi neprojedná. Přesto se však společně se zákonem vynořily polozapomenuté otázky. Jak vlastně spravovat park? Rozprodávat pozemky ve třetích zónách? Znovu se otevřela i ožehavá diskuse o zmenšení jeho rozlohy. „Tlak kolem Šumavy je dávný,“ glosuje to Kužvartův někdejší předchůdce v křesle ministra životního prostředí Ivan Dejmal. „Žije tam zvláštní uskupení lidí, kteří 4O let bydleli vedle ostnatých drátů. A blízkost hranic je velmi láká k pokusům tu krajinu komerčně využít.“
Šumavští lyžníci
V Chráněné krajinné oblasti Šumava, pár kilometrů od hranic Národního parku, leží dvoutisícová obec Horní Planá. Do jejího katastru spadá kromě části turistického ráje u nádrže Lipno i kousek národního parku. A právě z jeho sevření chce malý městys už dva roky vysvobodit dva a půl tisíce uvězněných hektarů půdy. „Deset let existence parku nám nepřineslo vůbec nic dobrého, jenom problémy,“ říká planenský starosta Jiří Hůlka (nezávislý). „Z jedné strany nás svírá park a z druhé vojenský prostor, ale my se chceme rozvíjet - lidé potřebují práci a město turistický ruch.“ Během léta sice do Plané dorazí zhruba 6000 rekreantů a sehnat volné pracovní síly je obtížné, v zimě ale hlahol umlká. A pan Hůlka už od nástupu do funkce v roce 1994 ví, jak městečku pomoci: „Stačilo by tady ze Smrčiny natáhnout sjezdovku,“ ukazuje na mapě kopec v nejpřísněji…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
