U příležitosti desátého výročí rozpadu Československa budou jistě padat mnohá srovnání obou zemí i nářky nad vzájemným odcizením, ke kterému obě země dospěly. Platí to i v kultuře: o dění za východní hranicí má česká veřejnost stále mlhavější představu. Dobrou příležitost, jak si přiblížit život na Slovensku a zároveň poznat jeden z nejpůsobivějších fotografických projektů posledních let, představuje výstava fotografických dokumentů Slovensko 001 – obrazová zpráva o stavu krajiny mladého bratislavského fotografa a kameramana Martina Kollára. V současné době putuje po českých a moravských zemích: v listopadu byla k vidění v Praze, nyní se zastavila v ostravské galerii Opera.
Svérázně ironický barevný cyklus fotografií pořídil Kollár v roce 2001 ze stotisícového grantu Inštitútu pre verejné otázky. Soudě podle snímků žije slovenská krajina a lidé v podobně různobarevné grotesce jako u nás: smetištěm komunistického vkusu i obyčejů nevázaně prorůstá plastikový živel trhu bez přívlastků. Jen někdy snad může Slovensko působit komičtěji než česká realita: jednak proto, že vizuální rozpor mezi tradicí a globalizací východního typu je pod Tatrami přece jen hlubší, hlavně ale zásluhou samotného fotografa. Kollár má dar jízlivé ironie, což v českém dokumentu, kde zatím převažuje humanistická černobílá estetika, spíše chybí, a nemáme tedy s čím srovnávat.
Snímky Martina Kollára občas doprovází přívlastek „surrealistické“, a vyjdeme-li z definice o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
