Mezi publikacemi, zabývajícími se českou literaturou, představují zvláštní a zajímavou kapitolu práce zahraničních autorů. Připomeňme například slavnou Magickou Prahu Ripellinovu, neortodoxního Roberta Pynsenta, hojně diskutovanou práci Jürgena Serkeho Böhmische Dörfer anebo pozoruhodné Lustrování literatury emigranta Petra Steinera. Nakladatelství Host k nim v těchto dnech přidalo další svazek - překlad dizertační práce rakouské bohemistky Gertraude Zandové s názvem Totální realismus a trapná poezie. Česká neoficiální literatura 1948–1953. Na rozdíl od výše jmenovaných se autorka této obsáhlé studie nezaměřuje na objevné interpretace ani na odhalování neznámých jmen a knih, „pouze“ velmi detailně mapuje krátký výsek dějin české literatury v období nejtužšího stalinismu, kterému obvykle nebývá věnována obsáhlejší pozornost.
Pro přátele
Zandová se ve Vídni zabývá zejména autory mimo hlavní proud české literatury 20. století, například Jakubem Demlem, Janem Zábranou nebo Libuší Moníkovou. Do této oblasti zapadá i její dizertace. Časové období, na které se badatelka zaměřuje, je ohraničeno na jedné straně rokem „vítězství pracujícího lidu“ a na straně druhé datem úmrtí Stalina a Gottwalda. Časové ohraničení politickými událostmi není v tomto případě nijak umělé. Tvorba Egona Bondyho, Ivo Vodseďálka a dalších spřízněných autorů (Hrabal, Krejcarová, Boudník) v tomto období vyrůstá z jednoznačného a reflektovaného odporu proti oficiální literatuře,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
