Volba příštího prezidenta bude jednou z těžkých, ale zároveň slavných chvil, které ještě čekají Českou republiku. Definitivní termín připadá na začátek roku 2003, kdy Václavu Havlovi vyprší jeho druhý mandát. Předtím ještě volby do Poslanecké sněmovny a do třetiny Senátu stanoví, kdo bude o novém muži či ženě na Hradčanech rozhodovat. Kdyby se prezident volil nyní, šlo by nejspíš o proces v režii opoziční smlouvy. Největší šanci by měl předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus.Také ho již dnes navrhují jeho straníci a on sám návrhy neodmítá. Za dva roky ale může v parlamentu posílit čtyřkoalice. I pro tento případ se už po svém návratu z Havany objevil kandidát, šéf Senátu Petr Pithart.
Autorita rozděluje
Český prezident má malé pravomoci, ale historicky silnou pozici. Základ pochází od prvního prezidenta samostatného Československa Tomáše Garrigua Masaryka, který na Hradě vytvořil alternativní mocenské centrum. Jeho autorita Osvoboditele,která se navíc opírala o tradici dlouholetého a stabilního vládnutí rakouského císaře Františka Josefa, byla tak silná, že se odrazila i na pozdější, „dělnické“ prezidenty: československý komunistický režim byl vedle Rumunska jediným, který funkci prezidenta nenahradil kolektivním orgánem. Součástí přirozené autority je požadavek, aby svobodně zvolený prezident nezasahoval do stranických bojů, jenže mu nikdo zcela nedostál: urputnými hráči na politické šachovnici byli Masaryk, Beneš i Havel. Volbou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
