Zůstaň u plotny

Co je dobré pro ženy,je dobré pro celou společnost. Tak zní jedno z hesel světového feminismu. V České republice se zatím nebere příliš vážně - a politika i veřejný život vůbec jsou pořád téměř výhradně „pánskou jízdou“. Projevuje se tím zdejší zaostalost, tvrdí feministky, a pokud bude třetí tisíciletí opravdu epochou, kdy podle sociologických předpovědí budou dominovat ženy, má Česká republika co dohánět.

Ve stopách Miiny Sillanpääové

Hejtmany nově ustavených krajů jsou samí muži a v jejich radách najdeme celkem sto třicet mužů a třináct žen. Na předsednickém místě Senátu vystřídal Libuši Benešovou Petr Pithart, počet pěti žen, které byly ministryněmi zdejších vlád od roku 1990, se již třetí rok nezvyšuje, ve sněmovně zaujímají ženy sedminu míst, v Senátu každé osmé. Jsou jen dvě možnosti: Češky buď politickou moc nechtějí, anebo jim společnost nedává příliš šancí, aby ji získaly. Za totality bylo vše jasné a jednou provždy vyřešené.Ženy bylo delegovány podle stranických předpisů, a získávaly tak více než čtvrtinu funkcí. Třeba v České národní radě měly ženy v období po roce 1986 více než čtvrtinu (27 %), ve Federálním shromáždění téměř třetinu (29 %) míst. Stranou najmenované dělnice a úřednice zmizely po listopadovém převratu a ženy v politice musely začít prakticky od nuly. Česká společnost dnes usiluje o vstup do Evropské unie, přijímá „legislativní smrští“ nejrůznější zákony kompatibilní s těmi evropskými. Pokud ale jde o zastoupení žen v…