Zatčení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě připomnělo Čechům jednu málem už zapomenutou věc. I deset let po pádu železné opony existují na světě země, kde může člověka zničit jen to, že se znelíbí mocným. Je jich sice méně než třeba ještě před dvaceti lety, ale jsou tu stále. A fatální následek v nich pořád může mít jediné neuvážené slovo, chyba na předepsaném oblečení nebo třeba jen omyl podezřívavých, všemocných úřadů. Zapomínat na existenci těchto diktatur a na utrpení, které působí svým občanům, je nebezpečné. Zvlášť v Čechách, kde podobný režim zkrachoval teprve nedávno po bezmála půlstoletém panování. A kde reakce na kubánský incident ukázala, že zdejší komunisté nepřemýšlejí o ničem jiném, než jak jej znovu nastolit.
Čína: osudný omyl
Panování čínských komunistů stálo za uplynulých padesát let nejméně 40 milionů životů. Většina padá na vrub hladomorům po různých ekonomických experimentech, hodně lidí vyhubily též strašlivé podmínky v koncentrácích. Přestože nejkrutější fázi má pekingský režim zřejmě za sebou, dodnes tvrdě potlačuje jakýkoli projev opozice, nesouhlasu či jen prosté nespokojenosti. Dostat se pod kola jeho mašinerie může být osudné i pro ty, kteří se neprovinili vůbec ničím - a to hlavně na venkově, kde je člověk dodnes hříčkou v rukách místních vládců. Drastickou ilustrací je osud Čou Ťien-siunga, třicetiletého zemědělského nádeníka z okresu Čchang-ša (leží v jihočínské provincii Chu-nanu). O případu referovala organizace…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
