Vládněme si sami
Každý rok se občané kantonu Glarus setkávají ve stejnojmenném městě. Zaplní celé náměstí a horlivě diskutují o svém kantonu. Nejde ale jen o nějaké tlachání. Lidé tu totiž hlasují o rozpočtu na příští rok. Krok k podobné lidovládě udělali i Češi. Už osm měsíců žijeme ve svém dosud nejrozsáhlejším „experimentu s demokracií“ od listopadu 1989. Když letos prvního ledna vznikly kraje, hovořilo se o znatelném rozšíření občanského vlivu a svobody. Teorie byla jasná: značná část moci a veřejných peněz přejde z centra na nové samosprávy, které přece lokálním potřebám a starostem rozumějí lépe než úředníci v daleké Praze. Čtrnáct nových samospráv je na světě, ale pouze čtyřicet procent lidí si myslí, že to nějak zemi pomůže. A přitom v těchto dnech přechází na krajská zastupitelstva řada důležitých pravomocí. Dobrý důvod zjistit, jak to vlastně dnes s naší samosprávou vypadá.
Hrátky s Českem
Nové kraje to neměly lehké už dávno před svým vznikem. Ačkoli jejich existence je v ústavě od roku 1993, trvaly diskuse a spory o jejich zřízení dlouhých pět let. Elita vládnoucí koalice ODS-lidovci-ODA si další mocenské konkurenty mezi sebou a veřejností nepřála. S reformou se tudíž mohlo začít teprve po nástupu vlády sociálních demokratů. Ty na věci samozřejmě lákala šance popustit uzdu svému odvěkému sociálnímu inženýrství. Na druhou stranu se ovšem jako levicová partaj předválečného střihu jen neradi vzdávají moci plynoucí z klíčů od státní kasy a z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
