Čekání na velký film
Byl to nezapomenutelný pohled: skupinky starých krásných mužů v nažehlených uniformách rozsvítily unavenou atmosféru pražských tramvají. Kdo je tenkrát viděl, má je před očima dodnes. Psala se polovina května a čeští váleční piloti jeli na premiéru velkofilmu Jana a Zdeňka Svěrákových Tmavomodrý svět. V biografu se hrdinové neubránili slzám dojetí: po letech kriminálů, příkoří a lhostejnosti přece přišla satisfakce. Na plátně běžel jejich zapomenutý osud, v sále jej sledoval prezident republiky a venku jím žila celá země. Za tento zážitek a tuto radost patří tvůrcům filmu dík. Jsme však ve střední Evropě, kde každá idyla má nějaké své „ale“. Piloti byli sice s filmem naprosto spokojeni, ale mnozí jejich mladší spoluobčané ho přes veškerou úctu k tématu a jeho aktérům museli přijmout chladně. Ta otázka je zajímavá i teď, dva měsíce od premiéry: čím to, že Tmavomodrý svět funguje jen pro pamětníky? A proč se mu nepodařilo vyložit, o co vlastně v těch vzdálených, ale pro zdejší společnost stále nezahojených dramatech šlo? Za prvé je třeba říct, že Tmavomodrý svět navzdory ambici není „válečným“ filmem. Nemluví o konfliktech, kterým museli čelit muži denně se potkávající se smrtí, nezprostředkuje nám jejich pochyby a zoufalý strach o život. To se koneckonců dá pochopit. V zemi, kde už několik generací de facto nevěří v pravdivost hesla „jsou věci, pro které stojí za to trpět“, takřka není možné natočit přesvědčivý válečný film. Otci ani synovi Svěrákovým to nelze vyčítat,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
