Existuje hranice mezi dobročinností a marnotratností? Podle zastánců nyní módních třetích a jakýchkoli jiných cest asi nikoli. Zvláště v dobách, kdy řeč přijde na rozpočet, je vše jasné: vysoké zdanění patří minulosti, tradičním levičákům starého střihu, ale… Mohli jsme si to uvědomit při pohledu na finále americké prezidentské kampaně a na programy obou kandidátů (viz Respekt č. 46/2000). Bush versus Gore, pravice versus levice, nižší daně versus vyšší daně, hotovo. Podobné pohledy ale vzbuzují dojem, jako by se otázka míry zdanění a boje o její výši objevila až někdy v moderní době, snad až ve 20. století. A hlavně - jako by se dobročinnosti meze nekladly: čím více peněz na rozpočet, rozuměj čím vyšší daňová zátěž, tím lépe pro občany, rozuměj pro poddané. Stačí ale nahlédnout do důležitých pramenných zdrojů této civilizace včetně textů starých dva i tři tisíce let, abychom viděli trochu jiný obraz. V Bibli se explicitně nevyskytuje výraz daně, ale tím častěji se v ní píše o desátku, desáté části rolníkovy úrody (rozuměj povinná desetiprocentní daň, viz například Gn 14:20, 28:22). Slovo desátek natolik zdomácnělo v moderních jazycích, že se používá ještě dávno poté, co ztratilo své praktické opodstatnění. Znamená jakési minimum, které musí poplatník odvádět na bohulibé účely - nejprve coby obětinu z dobré vůle,dnes povinně coby obětinu rozhodnutí vlády. Proč ne? Dnes by desetiprocentní zdanění uvítal…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
