Když letos 7. června tragicky, pádem z okna, zahynul Tomáš Hrách, přišla česká literatura o bezesporu nejvýraznějšího a nejtalentovanějšího anglistu a překladatele posledních deseti let, srovnatelného snad jen s Pavlem Dominikem či Antonínem Přidalem. I toto přirovnání však pokulhává. V nakladatelském boomu devadesátých let působil Tomáš Hrách jako zjevení. Nebyl svázán s Odeonem ani jiným nakladatelstvím z dob před revolucí, začínal u tehdy pramálo známého nakladatelství Talpress s autory jako Lustbader a Ludlum. Výraznější pozornost kritiky si získal až suverénním převodem románu Lawrence Norfolka Lemprierův slovník pro nakladatelství Arcadia. Netrvalo dlouho a Tomáš se stal dvorním překladatelem prestižního nakladatelství Argo, pro něž přeložil knihu Nicka Cavea A uzřela oslice anděla, kultovní román Sylvie Plathové Pod skleněným zvonem, dále prózy Toma Robbinse, Cormaca McCarthyho, Leonarda Cohena, Alasdaira Greye, Jaye McInerneyho… V době, kdy Obec překladatelů založila anticenu Skřipec, aby širokou veřejnost varovala před přílivem zoufale špatných překladů, se Hráchovo jméno naopak stalo synonymem kvality. Jeho překladatelská řešení byla hladká, elegantní, někdy až neortodoxní, ale vždy věrná duchu originálu a hlavně duchu naší mateřštiny. Tomáš mistrně ovládal český i anglický slang a nedělalo mu potíže reprodukovat slovní hříčky, před nimiž by jiní dávno kapitulovali. Dokázal vytušit a využít skryté možnosti původního textu, až anglista Jiří Hanuš v MF Dnes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
