Malými krůčky k toleranci

V roce 1993 se rozdělila federální republika a mnoho lidí mělo u nás pocit, že veškeré národnostní problémy patří minulosti. Problémy ale máme opět - ve vztahu k národnostním menšinám a cizím národům.Před šesti lety odpovídali občané v průzkumu STEM na dotazy, jak by snášeli příslušníky některých národů a menšin coby sousedy a jak by přijali, kdyby si jejich děti přivedly členy těchto menšin za nastávající životní partnery. Stejný průzkum nyní STEM opakoval, a tak je možné prozkoumat změny.

Země bez elity

Základní odpověď ukazuje graf Jak jim věříte. Jednoznačně nejlépe se chováme k jiným Čechům či Moravanům a také ke Slovákům. Druhou skupinu tvoří Němci, Židé a volyňští či kazašští Češi. Lidí, kteří s nimi vycházejí zcela bez problémů, je více než těch, kteří by nechtěli takové sousedství přijmout. O stupeň horší pohled máme na Rusy a uprchlíky z bývalé Jugoslávie, jednoznačně negativní názor převažuje ve vztahu k Vietnamcům a Romům. Averze k Romům je tak silná, že 40 % lidí dokonce považuje za „nepřijatelné“, aby byli jejich sousedy.Za šest let se vztah k žádné ze sledovaných skupin dramaticky nezměnil. Důležité ale je, že se postupně lepší vztahy k Němcům. Jde nejen o záležitost generační. Volkswagen platí dobře a němečtí sousedé většinou neporušují běžné středoevropské konvence. S výjimkou Rusů a uprchlíků z prostoru bývalé Jugoslávie se v průběhu posledních šesti let poněkud zlepšil vztah k některým nepříliš příznivě přijímaným národnostem.…