Překvapivá rezignace Oskara Lafontaina na post německého ministra financí, na post předsedy SPD, a dokonce i na poslanecký mandát je nepochybně jednou z nejdůležitějších evropských událostí roku. Lafontaine, přezdívaný Rudý Oskar, byl posledním významným a vlivným staromódním socialistickým mastodontem v evropské politice. A v jeho případě nešlo o nějaké v podstatě neškodné salonní socialistické řeči. Když loni na podzim dostal do rukou nejmocnější ministerstvo nejsilnější evropské ekonomiky, měl prostor realizovat své zběsilé nápady. Bulvární britský deník Sun označil před několika měsíci Lafontaina za „nejnebezpečnějšího muže Evropy“ a nebyl daleko od pravdy.
Lafontainův efekt
Odchod ministra financí rozhodně není pouze německou vnitropolitickou událostí. Má význam i z hlediska vývoje ideologií v celé Evropě. Lafontaine se snažil cílevědomě ovlivňovat celou Unii: od měnové politiky přes trh práce až po výši daní.Lafontainův pád lze považovat za malý zázrak. Odcházející ministr měl totiž podporu stranických funkcionářů, odborových svazů, ale hlavně měl značnou kontrolu nad stranickými financemi. Kancléř Gerhard Schröder sice zařídil sociálním demokratům vítězství ve volbách, ale mnozí komentátoři hodnotili poměry v SPD s tím, že kancléře označili za Lafontainovo rukojmí. A nakonec zřejmě stačilo, když se Schröder na zasedání vlády rozlítil, zakřičel a ostře odsoudil politiku ministra financí zaměřenou proti podnikatelům. Ve hře mohlo být i něco…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
