Při jedné ze svých dovolených doma v Austrálii v únoru 1993 jsem kromě jiných dárků a suvenýrů přivezl pro několik dlouholetých přátel z Japonska také asi 20 jednojenových mincí. Rozdal jsem je spíše jako vtip než symbolickou připomínku Japonska s ironickým dodatkem: zasaďte je do květináče a sledujte, jak porostou. To bylo v době, kdy jen byl stále silný, i když stál na samém počátku vleklé pětileté ztráty své hodnoty, provázené mnoha otřesy. Kapitola jeho oslnivé síly z poloviny osmdesátých let se uzavírala.
Na japonském vlaku
Nevídaná prosperita Japonska, známá jako „ekonomický zázrak“, však stále ovlivňovala mnoho zahraničních trhů. Záplava spotřební elektroniky, osobních vozidel i technologie téměř všude, kam se podařilo vývozem proniknout, byla a zatím se stále snaží být pilířem obchodní politiky země vycházejícího slunce: Japonsko se chtělo „vyexportovat“ z poválečné mizerie a pokud možno si tuto pozici na světovém trhu nejen udržet, ale i zlepšit.
Ostatní země v regionu se zájmem a úctou Japonsko pozorovaly, učily se od něj, a dokonce se i v praxi snažily nastoupit stejnou cestu rozvoje. Ze zaostalých agrárních společností, jakou kdysi bylo i Japonsko, se postupně stávaly zdroje levných pracovních sil pro japonské firmy, neboť pracovní síly dostupné na domácím trhu se začaly prodražovat. Výsledkem byl rapidní růst japonských investic, zejména do pozemků a výstavby továren, následovaný přesunem produkce do zahraničí. Jedním z důvodů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
