Trest za cizí hříchy

Nejvyšší soud sebral mandát brněnské senátorce ODS Dagmar Lastovecké. Rozhodnutí to je hodně nesmyslné. Ale nejde jen o Dagmar Lastoveckou, které nám může být už vzhledem k jejím nedávným úspěchům na brněnské radnici zcela upřímně líto. Potměšilý smích sociálních demokratů i pokrytecký alibismus menších demokratických stran nám totiž zase jednou ukázaly, že při horečném přepočítávání mandátů v partajních sekretariátech jdou v Česku stranou principy, ideály i zdravý rozum.

Litera zabíjí

Co se vlastně stalo. O brněnské kandidátce ODS Dagmar Lastovecké informovala média během posledních osmačtyřiceti hodin před volbami, kdy je podle volebního zákona zakázána každá agitace. Kandidátka sama o žádnou předvolební reklamu v médiích neusilovala. Pouze odpověděla, což se koneckonců od známé osoby očekává, když se jí veřejnoprávní televize zeptala, co soudí o tom, že po Brně kdosi po oficiálním skončení kampaně roznáší propagační materiály jejího soupeře Václava Božka z ČSSD. Už vůbec nic společného neměla Lastovecká s nekomentovaným zpravodajstvím Lidových novin, které „po limitu“ napsaly, že má díky opoziční smlouvě velkou šanci získat místo předsedkyně Senátu a že brněnská volební komise morálně odsoudila Božkovu pozdní kampaň. Sociální demokraté si na obě zprávy stěžovali u Nejvyššího soudu, který jim dal za pravdu: uznal sice, že Lastovecká je v tom celém úplně nevinně, zbavil ji ale mandátu. Při čtení verdiktu Nejvyššího soudu si nelze nevzpomenout…