Jak počtem, tak z valné části i kvalitou vydaných knih, hudebních nahrávek či filmových premiér bylo letošní české kulturní léto spíše povadlé. Ale jako by to chtěly vynahradit fotografické podniky v hlavním městě. V Respektu č. 36/98 Karel Thein dokonce označil nyní již skončenou expozici Odveta Veroniky - Od Man Raye po Matthewa Barneyho, na níž své „trofeje“ představila soukromá sbírka nadace Lambertových, za „nejlepší a nejobsáhlejší fotografickou výstavu, jakou jsme u nás za řadu let mohli vidět“. Ovšem stále ještě přístupná retrospektiva americké fotografky Cindy Shermanové v Galerii Rudolfinum není pro představu o umělecké fotografii v soudobé západní výtvarné kultuře o nic méně důležitá; už proto, že Lambertovi vlastní též několik prací této newyorské umělkyně, jedné z nejvlivnějších postav výtvarné scény 80. a 90. let.
Nesnesitelná lehkost identity
Dosavadní reference o retrospektivě Cindy Shermanové (nar. 1954) se kromě nadšených poznámek o úspěchu Rudolfina, že získalo takové jméno, omezují na obecné výklady o zobrazování a zdání, o hororech, sexu a pornografii, o vztahu subjektu a objektu, případně zacitují nebo převyprávějí něco z bohaté škály zahraničních recenzí, esejů a studií, které na sebe váže dílo této umělkyně. Ale namísto prefabrikovaných a hodnotově již zaručených konstatování stojí za pokus odpovědět na otázku, nakolik jsou práce newyorské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
