Ke břehu řeky Serejal v peruánské Amazonii se blíží kánoe obsazená třemi muži. Už čtvrtý den putují proti proudu. Jejich cílem je najít lokalitu vhodnou k těžbě dřeva. Náhle jim kolem hlavy prosviští několik indiánských šípů. Vyděšení dřevaři padají z kánoe do rychle proudící vody a jen s námahou se dostávají ke břehu. Objeví se dva Indiáni a kamennými sekerami rozbijí loď na kousky. Pak rychle mizí v podrostu. Za sebou slyší výkřiky rozzlobených a vyděšených dřevařů.
Raya a jeho otec, Indiáni, kteří dřevaře přepadli, patří ke skupině Yora (známé také jako Nahua), jejíž předkové zažili vpád bělochů do svých domovů na konci minulého století, v době kaučukové horečky. Během pouhých dvaceti let zemřelo tehdy 95 % indiánských obyvatel této oblasti na hranici Brazílie, Peru a Bolívie na následky těžké práce, podvýživy, ozbrojených konfliktů a nemocí přivlečených kolonisty. Malým skupinkám z jednotlivých kmenů se podařilo uprchnout do nepřístupných oblastí u horních toků řek Madre de Dios a Río de las Piedras v Peru. Svůj usedlý způsob života změnili na kočovný a až do sedmdesátých let našeho století žili v relativním klidu. Patřila k nim i Rayova rodina.
Bojující duchové
„V noci jsme občas slyšeli hlasité zvuky. Mysleli jsme, že to jsou duchové, kteří spolu v lese bojují, ale pak jsme viděli muže, kteří v lese pracovali, a jejich helikoptéry. Báli jsme se, že nás zabijí, tak jsme se nepřibližovali.“ Tak popisuje jiný Indián ze skupiny Yora…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
