Zemědělec mlčí a dře
Osobní polemiky teoretiků typu Literárek jsou hlušinou publicistiky, nicméně elaborát pana Macháčka Rozjímání mezi býlím a bolševníky (Respekt č. 44/97) připomínku zaslouží. Kritizovaný fejeton Petra Pitharta není jen „pláč městského intelektuála“ nad zdevastovaným zemědělstvím. Po tučných letech kolektivizovaného družstevničení a státního statkářství, kdy rezort polykal dotace téměř násilím jako krmená husa šišky, přehouplo kyvadlo ode zdi ke zdi, do druhého extrému; za přívalu neukojitelných restitucí a privatizační pažravosti, ve stavu bezprávního chaosu utahuje český stát zemědělcům obojky. Soukromníci živoří a dřou sebe i své rodiny od svítání do tmy hůř než v předválečných románech, utopeni po krk v dluzích a dětsky bezbranní proti spekulativní politice potravinářských řetězců. Dotace slouží ministerstvu k tomu, aby jednou rukou subjekty zachraňovaly a potápěly pod vodu. V nepřehledných vztazích fungují staré známosti a konexe jako nikdy; jestliže dřív stál kombajn bednu koňaku, dnes by se vám s takovou pozorností všichni útrpně vysmáli.
Jan Macháček se pozastavuje nad raisovskou poetikou páně Pithartova fejetonu a radí odbourat sentiment, využívat světových metod, plodinové burzy, nabídky poradenských firem, varovat se ochrany státu. To ano. Ale současný potomek Jana Cimbury musí ráno nakrmit a podojit vzdor sněhu po pás. Každé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
