Ve čtvrtek půjdou Indonésané volit. Ne snad, že by tento fakt něco ihned změnil na již třicetileté vládě generála Suharta či vynesl zemi na titulní strany světového tisku, nicméně samotná Indonésie stojí za pozornost. Zdaleka ne každý si uvědomuje, že jde o čtvrtý nejlidnatější stát na světě (200 milionů obyvatel) a populačně vůbec nejsilnější muslimskou zemi. Dnešní Indonésie - hlavně její ekonomický a technologický vzestup - však vyvolává i mnohem obecnější a frekventovanější otázky: Lze trvale sladit hospodářskou prosperitu s potlačováním demokracie? Je demokracie luxusem Západu, nebo šancí pro každého?
Suharto vs. Pinochet
Autokratický prezident Suharto - rolnický syn, nazývaný svými obdivovateli babak, otec - stojí s podporou armády v čele státu už od roku 1966. Jenže ani Indonésané nejsou v názoru na Suharta jednotni. Mnozí ho stále chápou jako přirozeného vůdce a nedovedou si na jeho místě představit nikoho jiného. Jiní ho přirovnávají k Pinochetovi. A přestože toto srovnání místy kulhá, některé věci jsou jisté.
Oba generálové nenávidí komunismus. Oba zastávali nevybíravé metody a mají na rukou krev. Ale oba otevřeli hospodářství svých států trhu, zasloužili se o stabilitu a výrazný ekonomický růst. Podobně jako Pinochet, i Suharto podědil hladovou zemi, ožebračenou socialistickými experimenty svého jediného předchůdce Sukarna, a s pomocí vlády silné ruky, hospodářské liberalizace a příjmů z ropy ji přivedl mezi asijské „tygry“. Dnes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
