Velké Británii zbývá již jen několik dní na to, aby uzákonila maximálně 48hodinový pracovní týden, čtyřtýdenní placenou dovolenou, minimální denní odpočinek v délce 11 hodin, jeden volný den týdně, minimální délku přestávek při směně delší než šest hodin a osmihodinovou pracovní dobu pro noční pracovníky. Tak to požaduje direktiva Evropské unie 93/104 z roku 1993, která je závazná pro všechny státy patnáctky. Británie s ní od počátku nesouhlasila a odvolala se až k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Ten však britské odvolání, založené na argumentu, že direktiva byla schválena nesprávnou procedurou, minulý týden zamítl.Británie tím vyčerpala všechny možnosti, které jí poskytuje stávající evropský právní rámec, a zbývá jí jediné: pokusit se jej změnit.Britský kabinet také v tomto duchu na verdikt lucemburského soudu reagoval. Premiér John Major odeslal předsedovi Evropské komise Jacquesu Santerovi dopis, v němž žádá pro Spojené království výjimku z evropské legislativy a změnu smlouvy o Evropské unii. Současně s žádostí vyslovil Major i varování: nebude-li britská výjimka z pracovněprávního práva přijata všemi ostatními státy patnáctky, zablokuje Británie probíhající Mezivládní konferenci EU, zabývající se revizí Maastrichtské smlouvy.
Lekce z evropského práva
O co vlastně v této kauze jde? Jsme svědky zoufalé obrany britského ostrůvku liberalismu proti bruselské byrokracii a nadnárodnímu paternalismu? Nebo se Británie snaží zvrátit verdikt…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
