Nafukování vzducholodi

Pražské divadlo ARCHA otevřelo novou sezonu „projektem“ - jak se dnes píše a říká - Společenského oddílu STEREO, nazvaným Sedm splněných snů. Ansámbl tvoří převážně studenti FAMU, seskupení kolem vůdčí trojice Robert Geisler, Pavel Klusák, Marek Najbrt, kteří před dvěma lety inscenovali velmi oceňovanou parodickou rekonstrukci „sametové revoluce“ Balkóny. Tehdy šlo o jednorázový happening, tentokrát jsou ambice podstatně vyšší: představení má být repertoárové a o světě se tu vypovídá jaksi v „globálním“ podobenství.

Bereme všechno

Za povšimnutí stojí hned jeden vnější detail: na plakátech a programech nezůstává jen u samotného názvu Sedm splněných snů; ten je ještě doplněn řadou netradičních podtitulů: „dramakoktejl“, „duchovní estráda“, „širokoúhlé divadlo“, „divadlo plných forem“. Jako by se už autoři nemohli dočkat a potřebovali všem dokázat, jak invenční, originální a vtipní jsou - a to ještě ante factum, dříve než vylezou před publikum předvést se, jaké významy je nad jejich výtvorem napadají a jak jej i sebe přitom dovedou ironizovat. Snad tato nabobtnalost patří k marketinkové strategii a má vytvořit stav napjatého očekávání - zároveň však takový od začátku vydupávaný „gesamtkunstwerk“ signalizuje, že tady se z jeviště na hlavu diváka nápady všeho druhu a všech stupňů použitelnosti posypou horem dolem ostošest, bez ladu a skladu, až do úplného vyčerpání a zavalení.Představení začíná slibně - alespoň v porovnání s tím, co bude další hodiny…