Od bílého koně po Kádára
Před očima desetitisíců diváků přistál v sobotu na obřím pódiu tvaru svatoštěpánské koruny, zakotveném u budapešťského Řetězového mostu, parašutista s červenozelenobílou trikolorou a s úklonou ji předal primátorovi města. Tytéž barvy a číslici 1100 pak na nebe nad Dunajem napsali letečtí akrobaté. Tak byly tento víkend zahájeny několikadenní oslavy tisícího stého výročí příchodu Maďarů do Karpatské kotliny.Karpatskou kotlinu, území svého dnešního státu, začali Maďaři obsazovat v letech 895–896. Setkali se zde tehdy s početným slovanským obyvatelstvem, jež sice stálo na vyšší společenské a kulturní úrovni, ale z dodnes nejasných důvodů Maďary neasimilovalo. Díky tomu je nám dáno s nimi sousedit. Stojí tedy za zamyšlení, co pro nás toto sousedství - tu bezprostřední, tu „ob dveře“, ale vždy blízké - během času znamenalo a znamená.
Češi na Visegrádu i Balatonu
Zčásti bájné počátky našeho soužití jako by předznamenávaly některé jeho rysy. Jeden z nich se váže k maďarské báji o bílém koni. Podle ní syn Árpáda, jednoho ze sedmi vůdců přibyvších maďarských kmenů, obdaroval velkomoravského knížete Svatopluka (jehož říše se později rozpadla právě za vydatného přispění Maďarů) bílým koněm se zlacenou uzdou a sedlem a požádal o hrst hlíny, hrst trávy a džbán vody. Svatopluk, potěšen darem, splnil přednesené přání a netušil, že podle zvyklostí maďarských kmenů tak svou zemi prodal. Bylo to naše první sousedské nedorozumění. Vzniklo z neznalosti.Druhý moment…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
