Když před rokem vstupoval nový francouzský prezident do Elysejského paláce, doprovázelo ho očekávání hlubokých změn. Veřejné mínění chápalo, že dosavadní model se přežil a není schopen účinně řešit stávající krizi. Prezidentský kandidát Chirac ostatně právě tato očekávání svých spoluobčanů ve volební kampani mistrně využil a nasliboval doslova všechno všem. Vystřízlivění na sebe nedalo dlouho čekat a po řadě polovičatých, vzájemně se anulujících reforem z loňského podzimu se prezident i se svým premiérem Juppém dostali na samé dno výzkumů popularity. Po únorovém vystoupení Jacquese Chiraka v televizi, kdy v pečlivě režírovaném prohlášení seznámil Francouze se svými plány na reformu armády a vojenského průmyslu (viz Respekt č. 10/96), však i jeho političtí odpůrci uznali, že tentokrát to prezident myslí vážně. Už jenom rozvržení změn na šest let, tedy do konce volebního mandátu, ukazuje, že právě touto reformou se Chirac chce zapsat do francouzských dějin.
Už v konkrétních rysech
Hlavní rysy Chirakovy reformy dostaly konkrétní podobu v pondělí 13. května, kdy vláda schválila návrh „zákona o vojenských programech na léta 1997 až 2002“ a rozhodla o jeho postoupení parlamentu. Je nutno podotknout, že obdobný rituál se odehrává ve Francii s železnou pravidelností od roku 1961. Ale se stejně železnou pravidelností se tyto zákony postupně mění a velmi často zcela upadají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
