Evropský Zeman

Předminulý týden jsme mezi sociální demokracií a ODS, respektive mezi Klausem a Zemanem, byli svědky další ideové přestřelky. Ostrá slova padala z obou stran a naši „nízkou politickou kulturu“ kritizoval i prezident Havel. Nechme protentokrát stranou výroky šéfa Lidového domu, který Klause nepřímo obvinil z kolaborace s předlistopadovým režimem, a podívejme se na podstatu sporu. V politické kultivované podobě jsme ji mohli spatřit v diskusi bývalého premiéra Mariána Čalfy a Václava Klause v nedělním pořadu televize Nova Sedm dní (26. 11.). Padly zde totiž dva klíčové pojmy: znárodňování a klasická sociální demokracie západoevropského typu.

Znárodnění není zestátnění

Ačkoliv se to může mnohým zdát jako slovíčkaření, je třeba rozlišovat mezi znárodněním a zestátněním. Znárodnění je revoluční forma zestátnění. Majetek je zabaven bez náhrady a poškozený nemá šanci domoci se svých práv. Takto byly u nás po roce 1948 znárodněny nejen soukromé podniky, ale de facto - formou měnové reformy - i individuální úspory občanů. Výraz zestátnění označuje něco jiného: je to postup, při němž je stát ve „veřejném zájmu“ nucen zabavit majetek občanů - samozřejmě vždy za adekvátní náhradu. Takto se postupuje ve většině demokratických zemí při stavbě dálnic, ropovodů či letišť. Postižený občan se samozřejmě může bránit žalobou na stát, a dojít tak až k ústavnímu soudu. A všechny demokratické konstituce, včetně naší, nedotknutelnost soukromého majetku zaručují.Je tedy…