Vládní účet po třech letech

Podle lidoveckých představitelů mělo být cílem čtvrteční koaliční schůzky „nalezení způsobu, jak zajistit splnění programového prohlášení vlády“. Neoblomnou věrnost tomuto dokumentu jako by potvrzovala i Luxova páteční slova, kterými označil počínání Zieleniece při jednání „za výsměch naší důvěře v koaliční dohody a programové prohlášení“. Tři čtvrtě roku před volbami lze ovšem u jednotlivých koaličních stran předpokládat spíše jinou motivaci, než je loajalita vůči záměrům vlády jako celku, tj. záměrům obsaženým ve vládním prohlášení. A to už vůbec nemluvě o tom, že o kmenovém požadavku lidovců - církevních restitucích - není v prohlášení ani slovo.Náhle probuzená touha KDU-ČSL a ODA prosazovat neohroženě opomenuté vládní cíle svědčí o pochopitelné snaze docílit úspěchu a výraznější profilace. Úspěšnost vládních stran ve volbách, obzvlášť jde-li o strany pravicové, se ale zdaleka nemusí krýt se skutečnou důsledností při plnění vládních předsevzetí. Jde v podstatě o klíčový problém demokratické politiky: vládnout odpovědně, vyhnout se krátkozrakému populismu a získávání laciných bodů, a zároveň si uchovat přízeň lidu. O tom posledním rozhodne červen příštího roku, o bilanci proklamovaných vládních cílů si lze udělat představu již dnes.

Vděčnost se nepočítá

V toku každodennosti a všedních politických šarvátek se už dávno vytratila skutečnost, že současná vláda je toutéž vládou, která před více než třemi lety slíbila vyřešit zásadní historicko…