Karlovarská jízda

Karlovarský festival uvedl kolem sto padesáti filmů, představení začínala včas, organizace fungovala hladce. Výtvarníci Aleš Najbrt a bratři Cabanové navezli do hal hotelu Thermal nábytek ze skladu Barrandovského studia, a poprvé v historii tak proměnili socialistickou architekturu v útulný prostor. Na představení se prodalo čtyřicet tisíc lístků, poprvé po mnoha letech byla kina plná a skupina hollywoodských novinářů dokonce prohlásila, že tak prestižní kolekci filmů nemají ani v Cannes. Tvrzení je to samozřejmě přehnané; a pokud jde o návštěvnost, prodá takový festival v holandském Rotterdamu šestkrát víc vstupenek. I tak je ale mimo diskusi, že letošní festival v Karlových Varech znamenal jednoznačný úspěch. Obrovský zájem hlavně mladého publika o filmy, které v kinech chybějí nelze vysvětlit jen tím, že před každým představením dostal každý zdarma sklenku sponzorského destilátu. Karlovarská přehlídka vybředla z provinciální strnulosti, a je tudíž možné o ní začít uvažovat v mezinárodních souvislostech. Jak z takové perspektivy vypadal letošní program?

Více by bylo méně

Filmů bylo v Karlových Varech příliš mnoho. Diváci je nenasytně konzumovali, ale nebyl čas o nich mluvit, přemýšlet ani je důkladně prezentovat. Osou programu byla jako vždy mezinárodní soutěž, která ovšem vzhledem k malému obchodnímu významu festivalu bývá odjakživa přinejlepším průměrná. Ani ta letošní nepřekvapila (jakkoliv se její úroveň příliš neliší od letošního Berlína).…