Zemanovi strážci politické morálky
Veřejnost i média se pochopitelně zaměřují na skandály koalice (Čermákův mercedes, sponzorská večeře, stranické finance, BIS). Naproti tomu sociální demokracie se dostává do zorného pole ponejvíce tím, že jí rostou volební preference.

Veřejnost i média se pochopitelně zaměřují na skandály koalice (Čermákův mercedes, sponzorská večeře, stranické finance, BIS). Naproti tomu sociální demokracie se dostává do zorného pole ponejvíce tím, že jí rostou volební preference. V poslední době pak Miloš Zeman rád hovoří o své sociální demokracii jako o „straně s čistýma rukama“. Předseda ČSSD si už zvykl na to, že může říkat téměř cokoliv. Ti, kteří mu nejsou nakloněni, totiž nad jeho výroky mávnou rukou, neboť od něho ani nic jiného neočekávají. Naopak těm, kteří jsou nespokojeni s vládou, může svým slovním siláctvím a demagogií pouze zaimponovat. Přesto nehoráznost, s jakou Zeman staví sebe a svou stranu do role strážců politické morálky, překračuje únosné meze.Jeho vyjadřování na adresu oponentů nelze označit jinak než jako politické hulváctví. Ostatně v tom si příliš nezadá s pány Grebeníčkem či Sládkem. Stačí připomenout jeho nedávné výroky o tom, že u moci je „zkorumpovaná sebranka“ či „banda politických gangsterů“. Na rozdíl od komunistických či republikánských vůdců prokazuje Zeman neotřelejší fabulaci. To když ministra vnitra označí za „nekompetentního fanatika“ a jeho náměstka rovnou obviní, že „prý s nabitou pistolí vyhrožoval vyšetřovateli“. Někdo by mohl namítnout, že tu nejde o nic závažného. Zeman jako inteligentní člověk to přece nemyslí tak vážně, snaží se jen zabodovat u určitého publika a používá k tomu poněkud svérázných prostředků. Jenomže: u člověka, který se necítí vázán normami slušnosti,…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















