Nesnesitelná lehkost předsudků
Německo diskutuje o kandidátech na prezidenta
Německem obchází strašidlo sebeidentifikace. O jeho existenci každý ví, je analyzováno na nejrůznějších úrovních od zahraniční politiky až po reorganizaci komunální správy a na svém kontě má už dokonce několik čerstvých literárních titulů. K nejpříznačnějším patří kniha postřehů v Německu žijícího židovského publicisty Henryka Brodera „Smilování s Němci“, jejíž obálka ukazuje - bezpochyby německou - oběť vlastního plnicího pera v kaluži rozlitého inkoustu. Co je předmětem sporu? Stručně řečeno otázka, zda současné německé dějiny začínají až rokem 1945, nebo zda stále ještě zahrnují i druhou světovou válku. V prvním případě může být Německo bez problémů konzervativní, neboť má konečně svůj lichotivý bod „nula“, od něhož se odvíjí demokratická Spolková republika. Platí-li však druhá varianta, Německo se musí nadále tužit ve svém multikulturálním evropanství - často i na úkor svých oprávněných národních ambicí. Kdyby se totiž pohodlně rozvalilo v útulném křesle konzervatismu, vedle výkonů posledních 50 let bonnského zázraku by nepřímo a nechtěně konzervovalo i oněch nepříliš zázračných 12 let totálního němectví.
Loajální úředník z Drážďan
Toto dilema je třeba mít na zřeteli při posuzování zuřivé debaty o obsazení úřadu spolkového prezidenta, neboť v dubnu 1994 neodvolatelně vyprší druhé volební odvětví nadstranicky intelektuálního Richarda von Weizsäckera z řad CDU.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
