Špinavé svědomí velkoměsta
Na česká města se denně hrnou tisíce tun odpadků. Co s nimi? Obří skládky jsou přeplněny a další není kde stavět, spalování představuje ekologickou hrozbu a třídit vyhozené věci u nás zatím nikdo neumí.
Komunistický režim nám kromě jiného zamlčoval i to, že každý člověk produkuje po celý život odpadky. Obrovské skládky a smetiště byly výhradním problémem „konzumní společnosti“, se kterým si socialistický občan nemusel dělat starosti. Házel prostě veškerý svůj odpad do popelnice, odkud jej komunální podniky vyvážely na jednu hromadu, která se pak v pravý čas nechala zarůst trávou. Roční poplatek za odvoz činil padesát korun, lidé byli spokojeni a systém perfektně fungoval. Pokud komunální podnik na odvoz odpadu nestačil, povolala se armáda. Pokud se občané bránili skládce před okny svých domů, stačilo zvednout sluchátko na městském výboru strany. Pokud chtěli stávkovat popeláři, nebyl problém poslat iniciátory za mříže. Až dnes na tom začínáme být jako jinde: jsme producenty odpadků a za tuto produkci budeme platit.
Dva tisíce za popelnici
Pražské zastupitelstvo odhlasovalo desetinásobné zvýšení ceny za odvoz komunálního odpadu. Za nájem jedné popelnice zaplatí občan 505 korun proti padesáti dvěma korunám v roce 1991. Drastické zvýšení vyvolalo kritiku. Podle pražského radního, ing.Josefa Duška, byla nová cena kalkulována pro případ ukládání odpadu na skládku ve Velkých Opatovicích na Moravě. "Protože pokračuje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
