Nikdy jsem v cikánském voze neseděl
Nikdy jsem v cikánském voze neseděl
Rozhovor s Rudolfem Dzurkem
„Jak vypadá ďábel, teto Margito?“ „No, jak? Jako člověk, normálně, černé šaty, moderní bílá košile a na nohou kopyta. Jako ty nebo jako já.“ Z vyprávění Rudolfa Dzurka
Národnost Rudolfa Dzurka se nedá vyjádřit jedním slovem: obě babičky byly Romky. Tu z matčiny strany si vzal děda Maďar, ze strany otcovy - děda Žid.
Často zobrazujete volný, svobodný život, cikánské obyčeje a zvyky.Ty cikánský náměty? Táta se s mámou rozvedl hned po válce. Do čtrnácti let jsem s maminkou nežil, jen jsme za ní chodili. Vyprávěla nám různý věci o cikánech, to bylo zajímavý. Jak s tetou před válkou a za války žebraly, udělal jsem si představu o jejich životě. Ale obrázky, který teď dělám, jsou jiný - tu představivost jsem získal, až když jsem byl dospělý. Někteří cikáni se zcivilizovali a tím se povahově zkazili. A potom jsou takoví, co se zcivilizovali, ale zachovali si svoji cikánskou morálku. Dělám obrázky pro ty druhý.Jenomže tak jako na vašich obrazech se už dávno nežije.V podstatě se tak žilo do padesátýho devátýho roku. V roce 1959 komunisti vyhlásili soupis kočujících osob. Cikánům mělo být kočování zaraženo, ale kočují dál, jenom jiným způsobem.Používáte motiv vozu, krytého plachtou. Co znamená?Nikdy jsem v cikánském voze neseděl, ale slýchal jsem od otce o kočujících lidech. Ta představa ve mně vyvolává pocit volnosti. Byly doby, kdy Cikáni mohli jet kdykoli a kamkoli. Mohli se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
