Haagské řešení války
Haagské řešení předpokládá zachování dosavadních hranic uvnitř Jugoslávie, přičemž klade zvláštní důraz na respektování menšinových práv. Je však velmi nepravděpodobné, že Srbové přistoupí na menšinový statut v chorvatském nebo jiném státě, který by se odtrhl od federace.Příčinou války není nevyřešené postavení menšin v nezávislém Chorvatsku. O tom svědčí aktivní spolupráce všech chorvatských minorit (Maďaři, Češi, Albánci, Romové, Italové) při obraně. Vzhledem k chorvatské fašistické minulosti má velký význam i prohlášení záhřebské Rady židovské obce, že nový chorvatský stát je velmi tolerantní k menšinám.Srbové v Jugoslávii nebyli menšinou, nýbrž konstitutivním národem. Být menšinou je pro ně urážlivé. Kamenem úrazu nebyla nezajištěná práva, ale skutečnost, že Srbové v Chorvatsku nechtěli menšinou být. Nechtěli, aby Chorvatsko bez jejich souhlasu vystoupilo z Jugoslávie, a tudíž Chorvatům nepřiznali právo na vlastní stát.Tato situace by ale stále ještě byla řešitelná, pokud by chorvatští Srbové nezačali po Chorvatech vyžadovat podřízení Miloševičovým velkosrbským ambicím. V té chvíli se z nich stal nástroj v rukou bělehradských stratégů. Chorvatští Srbové to dnes ani neskrývají: sami přiznávají, že loňské „spontánní“ ozbrojování řídil Bělehrad.Podstatnější než otázka menšin je tedy pro haagská i jiná řešení to, co se skrývá pod pláštíkem ochrany národních zájmů - mocenské cíle.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
