Esoterica
Soudruzi pojímali sami sebe jako jediné dospělé - čím výše postavený soudruh, tím dospělejší. A tak nás, snadno narušitelné dítky, chtěli uchránit před štvavou propagandou (ze západních deníků jsme směli číst Morning Star, L'Humanité nebo Volksstimme) stejně jako před nestydatými obrázky.
Co všechno dobrého nám odepřeli, čemu jsme se vyhnuli sami - za posledních čtyřicet let i dříve. Pamětníci, kritičtí duchové i exulanti, pomozte nám identifikovat bílá místa naší kultury i civilizace.
Soudruzi pojímali sami sebe jako jediné dospělé - čím výše postavený soudruh, tím dospělejší. A tak nás, snadno narušitelné dítky, chtěli uchránit před štvavou propagandou (ze západních deníků jsme směli číst Morning Star, L'Humanité nebo Volksstimme) stejně jako před nestydatými obrázky. Dokonce střežili i naši víru, takže se nesměla objevit publikace žádné náboženské denominace, která by nebyla státem zaregistrována, a pro jistotu ani cokoli z orientálních náboženství, parapsychologie, kabaly a astrologie, bylinkářství i orientální medicíny. Celou tuto temnou oblast střežilo několik obzvlášť zavilých hlídacích psů, kteří slyšeli na jména jako Horvai, Pekárek nebo Radil-Weiss.
Poblíž Jiřího náměstí v Praze na Vinohradech byl sklad antikvariátu s takovými a jinými ohavnostmi a tam si stateční antikvárníci troufli zvát přátele, aby si vybrali zakázaného ovoce. Jaké bylo mé překvapení, když jsem poblíž své hromádky vybraných knih našel vysokou horu obzvlášť kalného braku s cedulkou Docent Horvai. Asi se musel doma ve své materialistické zavilosti trvale utvrzovat.
Povolenou formou, jak o těchto necudnostech hovořit, byla jejich kritika z třídních pozic. Velký duchař a věřící materialista v jedné osobě, Ludvík Souček, si v době mírného uvolnění dokonce směl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
