Každé vědecké impérium se jednou zhroutí

Roald Sagdějev už byl svědkem toho, jak se jedno vědecké impérium rozpadá zevnitř. Když v roce 1955 začínal svou kariéru, věda v Sovětském svazu se blížila ke svému vrcholu. Na Kurčatovově institutu v Moskvě studoval termonukleární reakce, které se odehrávají uvnitř hvězd. O několik laboratorních stolů dál vyvíjel Andrej Sacharov vodíkovou bombu. Sovětský vesmírný program měl brzy překvapit svět tím, že vynesl na oběžnou dráhu první satelit a poté první lidskou bytost. Sagdějev si stále pamatuje jásající davy, které vítaly vracející se kosmonauty na Rudém náměstí. Ale i během těchto triumfálních okamžiků viděl, že sovětskou vědou jako pomalu působící jed plíživě prostupuje korupce.

Nebezpečí hrozilo již od založení SSSR. Bolševici, kteří se chopili moci v roce 1917, chtěli vědce poslat do arktických pracovních táborů. (Vladimir Iljič Lenin intervenoval v jejich prospěch.) Když se Josif Vissarionovič Stalin dostal k moci, štědře financoval některé výzkumy, ale trval na tom, aby byly v souladu s jeho ideologií. Sagdějev vyprávěl, že jeho školní učebnice popisovaly Stalina coby otce všech oborů vědění a připisovaly Sovětům každý technologický vynález, který kdy vznikl. Později na vědeckých konferencích slyšel fyziky kritizovat princip neurčitosti kvantové mechaniky jen proto, že je v rozporu s marxismem.

V roce 1973, kdy byl Sagdějev jmenován ředitelem Sovětského institutu pro kosmický výzkum, hlavního národního centra pro vesmírné vědy, už Sověti přenechali vedoucí pozici v oblasti vesmírného výzkumu NASA. Američtí astronauti obletěli Měsíc a zanechali na jeho povrchu tisíce otisků bot. Sagdějevův institut neměl dostatek financí. A mnozí z těch, kteří tam pracovali, měli sice správné konexe v komunistické straně, ale postrádali vědecké vzdělání. Nakonec musel do strany vstoupit i on sám. „Byl to jediný způsob, jak zajistit stabilní financování,“ řekl mi, když jsme spolu v červnu mluvili.

V roce 1985 Sagdějev nakrátko získal přímý přístup k moci. Michail Gorbačov se ve svých 54 letech právě stal generálním tajemníkem – na poměry sovětské gerontokracie velmi mladým. Slíbil rozsáhlé reformy a jmenoval Sagdějeva svým poradcem. Oba společně cestovali do Ženevy na Gorbačovovy první rozhovory o zbraních s Ronaldem Reaganem. Sagdějevův pohled na Gorbačova se však začal měnit, když premiér obsadil důležité vědecké posty lidmi, kteří je podle Sagdějeva dostali jako trafiku.