0:00
0:00
Spolupracujeme28. 9. 20128 minut

Piráti jsou na obzoru

Jak vážně je máme brát?

Barbora Goláňová
Staronový předseda Pirátů Ivan Bartoš
Autor: ČTK

Pouhé tři roky trvalo Pirátské straně, než u české mládeže získala podporu, s níž vyhrála studentské volby. Se ziskem 20,8 % předčila politické ostřílence ODS, ČSSD i moderní TOP 09. Proč? Většina lidí by si jednoduše mohla říct, že studenti chtějí zadarmo stahovat hudbu a filmy, a proto volili Piráty, protože to je to jediné, o co „těm mladým rebelantům“ jde. To by se ale mohli šeredně mýlit.

„Zeptejte se svých dětí, proč volí Piráti“ hlásají předvolební plakáty, z nichž se na nás usmívají mladí lidé. Jonatán Kuna, který Pirátskou stranu podpořil ve studentských volbách, má ve svém rozhodnutí celkem jasno. Podle něj je to „mladá, penězi nezkažená strana intelektuálů, která se zatím snaží vymyslet alternativní způsoby, jak naši zemi systémově vylepšit.“

↓ INZERCE

Právě tato image mladosti a nezkaženosti může být jedním z důvodů, proč strana letos získala mezi studenty tak velkou podporu. Karel Strachota z Člověka v Tísni, který projekt inicioval, zastává názor, že mladí lidé jsou z velkých stran unavení. Koneckonců to potvrzují i data. „Výzkum, který jsme před několika měsíci realizovali na obsáhlém reprezentativním vzorku středoškoláků, ukázal, že velmi kriticky vnímají korupci, kterou spojují právě s těmito stranami“, uvádí Strachota.

„Osvícených“ mladých voličů, jako je Jonatán, zároveň nemusí být mnoho, přičemž u Pirátské strany jich může být ještě méně. Piráti svou zdánlivou radikálností a jinakostí už od pohledu mohou sloužit jako prostředek k vyjádření  protestu nebo rebelie.

V tom případě je otázkou, jak dlouho takové tendence mladým lidem vydrží. Sám Jonatán přiznává, že pokud nějací další spolužáci Pirátskou stranu volili, tak nejspíš buď z „mladických sympatií, nebo z recese“.

Tyto dva důvody přitom nejsou zrovna dobrým stavebním kamenem pro stabilní voličskou základnu. Je tedy otázkou, zda se Pirátům podaří skutečně ideologicky získat mladé lidi pro svou věc, anebo zda jejich voliči budou pouze sezónoví - tedy ti, kteří je budou volit v jistém věku, ale poté se uchýlí k více etablovaným, méně kontroverzním stranám. Přitom pokud by si Piráti udrželi hlasy ze studentských voleb, znamenalo by to pro ně celkem výrazný nárůst podpory - účast prvovoličů se mezi studenty, na jejichž školách se studentské volby pořádaly, v roce 2010 zvedla o šest procent.

Svoboda a počítače

V nadcházejících krajských volbách Piráti vyplouvají s jednou vlajkovou lodí, jejímž hlavním znakem rozhodně není lebka se zkříženými hnáty. Je jím program založený na svobodném šíření informací, právu na soukromí, transparentním státu a posílení přímé demokracie. Snaží se pracovat s dobou a pokrokem.

Technologie jsou podle Pirátské strany jak přínosné, tak také nebezpečné, přičemž jedním ze společenských cílů by mělo být jejich přínos maximalizovat a nebezpečí minimalizovat.

Stát podle Pirátů technologie zneužívá ke špiclování a šmírování lidí, například pomocí systému data detection. Omlouvá a zdůvodňuje to pak „falešnými příběhy“, kterými v lidech vyvolává pocit paranoie a dojem, že je toto omezení jejich soukromí potřeba pro jejich vlastní dobro, tvrdí Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany. Lidé by se podle něj měli v této oblasti vzdělávat, aby věděli, že toto sledování pro jejich vlastní bezpečnost potřeba není.

Dalším důležitým bodem v pirátském programu je internet. Jedná se o médium, které se od devadesátých let rozvíjí závratným tempem, a přitom ho ostatní politické strany ve svých programech příliš neregistrují. Piráti chtějí jeho svobodu a zároveň zachování práva na soukromí.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto dvě věci jdou proti sobě, vždyť právě internet může naše právo na soukromí nejvíce zneužívat. Podle Ivana Bartoše to ale tak není - „svoboda je také svoboda mít anonymitu, kterou nám internet umožňuje“, říká. Právě anonymita je prvek,  s nímž internet stojí a padá.

Jakákoliv cenzura nebo omezení jsou tím pádem pro Piráty nepřípustné, protože mohou sloužit jako záminka pro další sledování aktivit lidí a jejich soukromí.

Podobné je to i s copyrightem - Piráti prosazují omezení a reformu copyrightu především proto, aby pak nemohl sloužit nahrávacím společnostem k jeho zneužívání a sledování aktivit lidí na internetu.

„Vymáhání copyrightu v době internetu zasahuje do práva na soukromí každého člověka“, říká Bartoš.

Celé se to zdá jako o něco sofistikovanější přístup, než jaké je stereotypické vnímání Pirátů, a nakonec je to možná o něco méně rebelantské, než běžné představy o této straně.

Přitom její členové nijak přesofistikovaně nepůsobí. Jsou to převážně mladí lidé, kteří se do této politické aktivity pustili s velkou vervou a dělají ji ve svém volném čase. To může přitahovat i řadu jejich voličů.  

„Líbí se mi, že do toho co dělají, dávají srdce“, říká Jonatán Kuna. Na jednu stranu to zní příliš idealisticky, na stranu druhou řada členů Pirátské strany velice idealisticky působí. Připomínají spíše občanské aktivisty než politiky a vyznačují se různorodostí i jinakostí.

Hračky jako reklamní artefakty

Ivan Bartoš dokončuje doktorát na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, hraje v punkové kapele a po městě rozhodně v saku nechodí. Má rád pivo a Jamesona, a když ho něco naštve, normálně si zanadává. Ve straně mu jakožto předsedovi nikdo neřekne jinak než „Ivánku“ a sám svoji politickou aktivitu bere s jistou dávkou nadsázky a humoru.

Právě to mu dává punc otevřenosti a upřímnosti a člověk mu tu jeho zapálenost pro věc velice rád věří. Je usměvavý a bezprostřední, chová se vřele a přátelsky a na rozdíl od některých jiných předsedů politických stran u něj nemá člověk pocit, že by se považoval za nejdůležitějšího člověka na planetě.

Přitom má ale v programu své strany jasno a také ví, proč to dělá. Pirátská strana je pro něj věc, která má smysl. „Pokud chce člověk svět nějak měnit, tak Piráti jsou jedním ze způsobů, jak to dělat“, říká.

Nejen Ivan Bartoš vyvrací stereotyp, že Pirátská strana je plná geeků, kteří žijí svůj život jen v jedničkách a nulách. Přestože první místopředseda Jakub Michálek tak může na první pohled působit, zabořený do pro většinu lidí nesrozumitelných fyzikálních skript, hned po pár větách je jasné, že od reality všedního dne rozhodně odtržený není.

Student práv a teoretické fyziky je evidentně jedním z tažných koní Pirátské strany. Působí bystře a sebevědomě a přes svůj mladý věk má v hlavních tématech strany jasno. Zároveň ani on nepůsobí nikterak zasmušile nebo nudně.

Bartoš zdůrazňuje to, že jejich strana lidi baví. „My se musíme jmenovat Piráti, protože jinak by to nebavilo ani mě. Jsme jediná strana, která si může kupovat reklamní artefakty v hračkářství.“ říká „Ivánek“ a upřímně se směje. Zkrátka, nejsou to žádní suchaři.

Piráti jsou dozajista mladí a neokoukaní, a tím se stávají atraktivními. Pracují s tématy, kterým se ostatní strany nevěnují. Tyto jejich atributy mohou být právě těmi kýženými základy, na kterých může strana stavět, díky kterým si může získat stabilní podporu mezi mladými lidmi a nezůstat rebelantskou rychlokvaškou.

V krajských volbách jim průzkumy ukazují podporu kolem dvou procent. To sice není dost na to, aby se dostali do zastupitelstev, ale je to výsledek, díky kterému může strana být vidět. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že tato novost a nadšení po nějaké době pomine. Zde se nabízí srovnání s německými zelenými. Když přišli na politickou scénu, všichni z nich byli nadšení, teď už jsou součástí politické šedě.

Německo je přitom země, která je pro české Piráty částečnou inspirací. Na jednu stranu je u našich sousedů Pirátská strana velice úspěšná - podařilo se jí dostat například do Berlínského zastupitelstva a jejich preference se na celostátní úrovni pohybují kolem třinácti procent.

S tím ale také přichází přirozená politizace strany - její zástupci musí začít smlouvat a přistupovat na kompromisy, pokud chtějí ve vysoké politice přežít. Nad tím Bartoš vyjadřuje jistou lítost. Tvrdí, že on sám těchto konsenzů schopen není - jako strana jdou do politiky s nějakým programem, který chtějí prosadit a o němž nebudou smlouvat. Proto sám přiznává, že je dost nereálné, aby kdy byli vládnoucí stranou. Zároveň ale věří, že pokud by se Piráti v budoucnu dostali do parlamentu, mohou vyvinout nátlak na tvorbu legislativy a reformy té stávající, a o to jim primárně jde. Už teď je jasné, že podpora straně roste. Pokud se jim podaří dále stavět na své inovativnosti a jinakosti a neztratit podporu mladých, je docela možné, že v docela blízké době přibude mezi poslance i pár Pirátů.

Barbora Golaňová je externí spolupracovnice Respektu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].