Rány, nadávky, křik 

Během jednoho rušného únorového večera v roce 2014 nařídil šéfkuchař a zakladatel proslulé kodaňské restaurace Noma René Redzepi celému svému týmu, aby s ním z kuchyně vyšel ven do mrazu. Postrkoval před sebou mladého kuchaře, který pracoval jako jeho zástupce a provinil se tím, že v přípravné kuchyni pustil techno, tedy žánr, jenž Redzepi nesnášel. Přípravná kuchyně je daleko od restaurace, pracovali tam neplacení stážisté, kteří 16 hodin denně sbírali bylinky a čistili šišky pro dekoraci proslulých jídel nové severské kuchyně, kterou se Redzepi proslavil. 

Venku se asi 40 kuchařů v krátkých rukávech a zástěrách shromáždilo kolem obou mužů. Nebylo to poprvé, co byli nuceni účastnit se veřejného ponížení kolegy, což potvrdili dva přítomní zaměstnanci restaurace. Nejprve Redzepi svému zástupci nadával, pak ho udeřil do žeber a křičel, že dokud nesplní úkol, který mu zadá, nikdo se nebude moci vrátit dovnitř. Tím úkolem bylo hlasité prohlášení, že rád poskytuje orální sex DJům, což kuchař za tichého přihlížení ostatních splnil. Poté se všichni vrátili do kuchyně a pokračovali v práci.

K tomuto incidentu už se pak nikdo nevracel, což byla podle zkušenosti desítek bývalých zaměstnanců běžná praxe. Kulturu trestů provázela kultura mlčení. 

Jedním z lidí, kteří byli svědky popsané situace, je Alessia, která dnes pracuje jako kuchařka v Londýně a ze strachu, jaké by to pro ni mělo následky, nechce uvést své příjmení. „Jít do práce bylo jako narukovat do války,“ říká. „Člověk nesměl dát najevo strach.“