Českem se brzy ponese šakalí vytí

Vysoký hlas, který rychle stoupá a klesá. Není v něm zlověstnost, jakou lidé cítí ve vlčím vytí. Když vyjí šakali, má to tady v Česku spíš nádech stepní exotiky. Na jižní Moravě, kolem Znojma a Mikulova, už vytí šakalích rodin není žádná noční vzácnost. A pokud se bude šakalům v Česku dařit, brzy se z jejich vytí stane samozřejmost i jinde než na suchém a teplém kuse země kolem řek Dyje a Morava.

Šakali se před půlstoletím rozhodli, že opustí svůj evropský domov na Balkáně a dobudou zbytek kontinentu - a daří se jim to jenom silou a vytrvalostí vlastních nohou. Tahle šelma se zabydlela na jižní Moravě. Bez lidského přičinění, takříkajíc přirozeně. Vědci a ochranáři jsou nadšení. Děje se tu malá epizoda v dějinách šakalího rodu a docela velká událost v české a moravské přírodě.

Rodina založena

Pár kilometrů od Znojma nad vesnicí Havraníky, kde známá zdejší vřesoviště přecházejí ve strmou stráň dolů k řece Dyji, šlape Zdeněk Mačát po vyschlé trávě a rozhlíží se. „Tak tady někde, na takovémhle místě, si představuji, že je šakalům asi nejlíp.“ Zoolog zdejšího národního parku stojí v docela otevřené krajině, ale les není daleko, z trávy každou chvíli vykoukne balvan nebo trs křoví. Je to přesně to, co podle encyklopedií a učebnic šakalům vyhovuje.