Román Země strašidel je prozaickou prvotinou divadelníka a dramatika Rostislava Křivánka. Jedním z jeho dvou hlavních hrdinů je Čech Erik, muž (patrně) středního věku, který se rozhodne odjet do země, odkud pocházela jeho babička. V té zemi právě skončila téměř patnáct let trvající válka a Erik předpokládá, že tam najde opravdový život, skutečné lidské osudy a problémy. Až teď si uvědomuju, že jsem sice za tu zemi celou dobu považovala bývalou Jugoslávii, ale to není nikde výslovně řečeno. Erik do oné země dojede, vystoupí v podhorské krajině, přijde do zpustošené a prázdné vesnice – a tam potká Marlenu, dvanáctiletou holčičku. Jí jediné se podařilo přežít nájezd nepřátel (Bajcounů) a Erik se s ní vydá na dlouhou cestu přes hory do zapadlé a utajené „kouzelné vesnice“. Marlena tvrdí, že tam na ni čeká její dědeček, „Profesor“ – ten byl podle jejích slov za války velmi důležitou osobou, psal články a knihy, lidé k němu vzhlíželi jako k autoritě a Bajcouni se ho proto ze všech sil snažili chytit a zabít. To se jim nepodařilo (myslí si Marlena), ale při jeho pronásledování zabili mnoho lidí a zničili spoustu vesnic.
Jak asi tušíte, jádrem příběhu je pak vztah dvou úplně rozdílných lidí a napětí mezi jejich pohledem na svět. Vztah racionálního Čecha, který utíká před životem v pohodlné, komfortní a měkce vystlané kleci („Byla to jenom hra. Hra na realitu. Život se odvíjí, denní rutiny dopadají přesně na svá předem vypočítaná místa, vztahy se odvíjejí taky jakoby podle předem naplánované šablony, starosti se snaží kdekomu namluvit, že jsou opravdu starosti a ne jen jejich náhražky vyrobené v mamutí fabrice a nabízené se slevou v halách hypermarketů.“) a holčičky, která nic jiného než válku nepoznala a svět je pro ni místo obydlené nepřáteli a zlými a nepochopitelnými strašidly. (Při útěku s dědečkem zažije například vyplenění hřbitova: „…jo, najednou koukáme, Bajcouni vlečou ty rakve ven. Bylo jich jedenáct. Skleněný poklopy roztřískali a mrtvoly vytahali ven. A Bajcouni je vytáhli z rakví a opřeli o zeď, srovnali si je do řady, chodili kolem nich a klaněli se těm, co měly ženský šaty. Když už byla skoro tma, vyrovnali mrtvoly ke zdi kaple a rozstříleli je napadrť.“ ) Autor se (naštěstí) vyhnul častému klišé děl, v nichž vystupují děti – dítě zcela ovládne dospělého i čtenáře, příp. filmové diváky svou roztomilostí, nevinností či naivitou – a kniha (bohužel) nekončí happyendem.
Při čtení knihy mi možná chybělo víc konkrétnosti, pevnější vazby se světem každodenní skutečnosti. Ráda bych přece jenom věděla trochu víc o Erikově životě, místy mi připadalo, že Marlena mluví jako moudrá stařena, ne jako dvanáctiletá holka, zajímalo by mě, zda předobrazem Bajcounů jsou Srbové nebo Chorvati a uvítala bych racionální vysvětlení toho, proč z nebe padal krvavý déšť… Myslím ale, že hodně čtenářů bude obecnost knihy vnímat spíš jako přednost, budou v ní spatřovat návaznost třeba na slavného Tolkienova Pána prstenů.
Kniha Rostislava Křivánka Země strašidel zaujme už na první pohled i tím, že je bohatě ilustrovaná. Slovo bohatě myslím doslova – mezi 228 stranami textu jsem napočítala 37 celostránkových ilustrací Vladimíra Franze. To je u prózy pro dospělé úplně výjimečné. Jako autorka mám snad pochopitelnou tendenci přeceňovat text knihy na úkor jejího grafického a výtvarného zpracování, proto si dovolím zakončit recenzi lehce provokativní otázkou: Milí čtenáři, jste rádi, když v knize najdete co nejvíc ilustrací, nebo byste si radši představovali její děje a příběhy po svém? Nebo vůbec nejde o to, jak si kdo co představuje, ale ilustrace jsou prostě dalším rozměrem knihy jako uměleckého díla?
Rostislav Křivánek: Země strašidel(ilustrace Vladimír Franz, vydala Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal 2009)
Markéta Hejkalová (nar. 29. února 1960) – spisovatelka (autorka románů Kouzelník z Pekingu, Slepičí lásky, Vždycky jedna noc a knih faktu Fin Mika Waltari nebo U nás v Evropě), překladatelka finské literatury (hlavně Mika Waltari a Arto Paasilinna), nakladatelka, pořadatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a místopředsedkyně Českého centra PEN klubu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
