Elektrárna v Dukovanech má dvě strojovny a v každé z nich čtyři turbíny. Tak si jich tu považují, že mají i svá jména. Zdeňka, Marie, Irena, Alena, Dáša, Marta, Gerda a Lenka.
Nápisy nejde přehlédnout, v technicistním a těžkotonážním provozu plném trubek a strojů jde o milý lidský prvek, který praští do očí. Velká černá tiskací písmena jsou vyražená rovnou na béžovém kovovém bednění, pod nímž každá z turbín skrytě pracuje. Jedna z legend praví, že stejně se jmenovaly milenky prvních zdejších strojníků. Podle jiné bylo cílem vzdát hold ženám, které na stavbě pracovaly. Možná platí obojí. Anebo – jak to bývá, když stroje dostávají lidská jména – šlo jen o to zdůraznit, že se nejedná o úplně běžná zařízení.
Natlakovaná pára, ohřátá teplem z reaktoru v sousední budově, každou turbínu roztáčí rychlostí padesáti otáček za vteřinu. Je-li reaktor srdcem elektrárny, turbíny jsou její svaly. Právě ony plní hlavní poslání, kvůli kterému celá stavba stojí – vyrábět elektřinu.
V součtu za obě strojovny loni Dukovany poslaly do sítě skoro 15 terrawatthodin. To je pro představu stejně, jako spotřeba celé Prahy za dva a půl roku. Výkonnější elektrárna je už jen ta v Temelíně, ale jen o málo. Obě dohromady loni vyrobily 30,2 TWh elektřiny, třetinu veškeré zdejší produkce.
Jádrem proti…
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
