Všem kromě hnutí ANO půjde v krajských volbách o hodně

Za necelý měsíc čekají Česko krajské volby. Ví se o nich, že nejsou pro voliče atraktivní, ale zároveň mohou sloužit jako generálka volbám sněmovním, které se budou konat za rok. O tom, proč lidé k volbám nechodí, jaké mají strany strategie a o co volby mohou ukázat, mluví politolog a expert na politický marketing Miloš Gregor z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Čekají nás šesté krajské volby. Existuje nějaký společný jev, který přetrval od těch prvních v roce 2000?

Krajské volby si stále nenašly cestu do srdcí voličů, ale ani do srdcí stran. Zároveň jejich agenda tolik nespočívá v tématech, které se krajů týkají. Mnohem více se v nich prosazují celostátní otázky. Důvody mohou být dva: buď voliče krajská témata nezajímají, nebo je strany neumí prezentovat. Výsledek je ale pokaždé takový, že převládne téma celostátní. Nejznámější příklad bude patrně z roku 2008, kdy bylo tématem zrušení či nezrušení třicetikorunového poplatku u lékaře. ČSSD pak s přehledem vyhrála volby. Stejně tak se ale hlavním tématem krajských voleb staly například církevní restituce. Letos budou volby pravděpodobně úzce spjaty s pandemií. Ať už z ekonomického či zdravotního hlediska.

Přitom se zároveň říká, že na nižší než celostátní úrovni se nijak neprojevují hodnoty a ideologie…

To, že na krajské a obecní úrovni není prostor pro ideologii, je jeden velký mýtus. Tvrzení, že chodník není ani pravicový, ani levicový, je politická zkratka využívaná k utnutí diskuze. A to samé platí u krajů. Rozhodnutí, zda postavíte chodník, cyklostezku nebo silnici, vychází z nějakých hodnotových základů. Stejně tak je hodnotové, zda se rada a zastupitelství budou věnovat více zdravotnictví, sociálním službám nebo dopravě.

Kde vůbec vznikl malý zájem o krajské volby?

S krajskými volbami se zrušily populární okresy, které pro lidi sloužily jako poměrně jasné vodítko, jak se identifikovat. Najednou vznikl jakýsi větší celek, na který si lidé měli zvyknout, ale který úplně nenahrává tomu, že by ho měli vzít za svůj. Jiné problémy mají lidé v Kladně a jiné problémy jsou v Mladé Boleslavi - a v tomto směru není koncept krajů zcela kompatibilní. Kraje nejsou celek a jejich politika není vidět každý den v médiích, ale není ani tak komunální, abychom byli v kontaktu se zvolenými představiteli či viděli reálné výsledky na první dobrou. Politikům se stále nepodařilo vysvětlit, v čem jsou kraje užitečné a jaké mají pravomoci. A proč by to mělo zajímat voliče, když to pořádně nedokáže vysvětlit ani politik?

Je tedy možné říct, zda jsou krajské volby blíže celostátním nebo krajským? Vznikají například krajská sdružení, jako tomu je na úrovni obcí? 

Tím, že se konají v celé zemi vyjma Prahy, že se v nich objevují celostátní témata a pokrývají je celostátní média, mají svým způsobem blízko k celostátním. I zde nicméně kandidují jak koalice zavedených stran, tak specificky krajská uskupení. Příkladem mohou být Starostové pro Liberecký kraj.

Kteří voliči k volbám přijdou?

Jednou skupinou budou oddaní voliči dané strany, kteří stranu podpoří v každém případě. Druhou skupinu tvoří ti, které v jejich kraji něco trápí a chtějí to změnit. Poslední skupinou jsou voliči, které buď těší, nebo netěší celostátní politická situace. A na ty je dost možná kampaň cílená nejvíc.

Většina stran již kampaň odstartovala. Můžeme odhadnout, že tématem skutečně bude koronavirová pandemie?

Přestože do voleb zbývá měsíc, nejsem si tím u všech stran zcela jistý. Dá se očekávat, že strany, které pro každý region uzavírají trochu jiné koalice, jako například STAN či TOP09, se primárně budou snažit voličům nabídnout program s krajskými tématy. Naopak ANO a ČSSD patrně vsadí na - z jejich pohledu zvládnutou - první vlnu koronaviru. U ČSSD už to na probíhající kampani můžeme vidět, u hnutí ANO také – aspoň z té hrstky plakátů, které se zatím objevily.

Není měsíc málo na úspěšnou kampaň? Některé strany začaly už v červnu.

Do jisté míry ano, strany už by v téhle fázi měly zvedat témata, kterým se chtějí věnovat. Dá se ale říct, že minimálně hnutí ANO si může pomalejší start dovolit. Prakticky od března je vláda 24 hodin denně ve zpravodajství. Opozice se naopak o to více musí snažit, aby tento náskok smazala. Zároveň je ANO stranou s prakticky neomezenými prostředky, tudíž si může dovolit na poslední chvíli zaplnit celou republiku billboardy, na kterých na voliče funguje postava Andreje Babiše. To samé́ nemůže udělat tradiční strana, jakou je třeba ODS, pro kterou není postava předsedy tak zásadní. Ta si přízeň musí získat programem, kandidáty a jejich zkušenostmi. U hnutí ANO je pro jeho voliče zárukou kvality Andrej Babiš.

Nedostal nás tenhle typ marketingu do situace, ve které už nejde o nic jiného než o popularitu lídra?

Tady bych úplně nevinil politický marketing. To, že se na plakáty za účelem vyššího zisku dávají předsedové stran, známe už z doby Václava Klause. Není to nic nového a z hlediska marketingu je to v pořádku. Ovšem do té chvíle, kdy se tento nástroj využívá k šíření ideálů, hodnot a názorů. Problematické je, když se popularita lídra stane prázdným nástrojem k dosažení zisku. Otázka spíše je, jestli už v Česku není vyprázdněný pojem politická strana. Jestli už nejde pouze o populární lídry, kteří se vyfotí na plakát a bude to stačit. To je však zároveň selhání opozice, že na to nedokáže dostatečně upozornit a vytvořit lákavou alternativu.

V této souvislosti je zajímavé to, co jste zmiňoval: že středopravicové strany, které část veřejnosti tlačí ke sjednocení, kandidují prakticky v každém kraji v trochu jiném složení. Jaký signál to dává voličům? O krajských volbách se mluví jako o generálce před sněmovními volbami.

Na jednu stranu to může působit z pohledu voliče nešťastně. Jako kdyby se strany neuměly napříč kraji domluvit. Na druhou stranu to může být i znakem toho, že jsou skutečně demokratické, tedy že mají nějaké svoje místní a krajské organizace, které o kandidátkách a koalicích do jisté míry rozhodují - a kde předseda strany jen tak nemůže nakázat, že půjde strana do nějaké jedné koalice napříč celou republikou.

Koalice jsou různé, nicméně už dnes v krajích tolik nevidíme spolupráci „spřátelených nepřátel“…

Už není běžné to, že se dva favorité před volbami vůči sobě vymezují, ale po volbách jsou schopní udělat nějaké ústupky. Tohle se změnilo v době, kdy do politiky vstoupily subjekty jako Věci veřejné, SPD a ANO, které se nevymezují proti programu či lidem jiných stran, ale proti stranám obecně, proti smyslu politiky jako takovému. A v takovém prostředí je složité domluvit se na nějakém postupu. K tomu přispívá i fakt, že žijeme v éře permanentních kampaní, čemuž přispívají sociální sítě a internet obecně. Politici mají stále tendenci se vůči něčemu a někomu vymezovat. Neexistuje prostor na reálné vládnutí. Strany musí neustále vážit, jak by jim nějaký krok mohl ublížit v dalších volbách. A tahle permanentní nejistota a nevraživost vede k složitým jednáním. I proto se v posledních komunálních volbách stalo, že se koalice utvořily rychle, protože s vítězem nikdo vládnout nechtěl. To jsme ostatně mohli vidět už ve sněmovních volbách 2010 a vítěze voleb ČSSD.

A na jaký signál z krajských voleb strany čekají?

Pokud se ukáže, že o takové koalice voliči mají zájem, vyšle to předsedům poměrně jasný signál, že spojovat se má smysl. Pokud se ukáže, že i na krajské úrovni vztahy mezi stranami nebudou fungovat, velmi pravděpodobně se to nepovede ani na celostátní úrovni, kde je to daleko složitější.

Když středopravé strany budou testovat možnou spolupráci, o co půjde ostatním?

Komunisté si potřebují udržet alespoň nějaké zastupitele, aby nevymizeli z krajské reprezentace - a stejně tak sociální demokracie. ODS a Piráti zase bojují o to, kdo bude druhou nejsilnější stranou. S mírnou nadsázkou lze říct, že všem stranám kromě hnutí ANO jde o hodně. Středopravicové strany musí zároveň ukázat právě to, že jsou schopné spolupracovat, ale zároveň získat co nejvíce hlasů pro případné lepší vyjednávací podmínky do koaličních jednání před parlamentními volbami.

Hnutí ANO o nic nejde?

ANO jde hlavně o reputační pověst - potřebuje si zachovat pozici vítěze voleb. Cynicky bych mohl říci, že nemusí pak být ani v krajské radě, když ji zlá opozice obejde. Hlavní je potvrdit, že ANO vyhrává volby.

Ve kterém kraji bude nejsložitější obhájit mandát?

Možná je lepší to vzít po politických stranách. Hnutí ANO to bude mít složité například ve Středočeském kraji, kde vládne Jaroslava Pokorná Jermanová. Bude otázka, jak na její papalášské manýry, vysoké odměny úředníkům a další kauzy bude reagovat opozice a zda se jí podaří snížit volební výsledek hnutí oproti celostátnímu průměru. Zajímavé bude sledovat i Jihomoravský kraj, kde hnutí ANO rozpustilo místní organizaci. A je otázkou, jak lidé moravskoslezskému hejtmanovi spočítají nákazu v karvinských dolech. Sociální demokracii zase opustil celorepublikové známý hejtman Jiří Zimola, který působil v Jihočeském kraji, a výsledek tak může být jiný. Na Vysočině je od roku 2008 hejtmanem Jiří Běhounek - hlavně tam se ukáže, v jaké kondici ČSSD je a jestli si dokáže udržet alespoň kraj, ve který je jí tradičně nakloněn.

Do voleb zbývá měsíc. Co se stane, pokud budou opět zavedena přísnější opatření a kontaktní kampaň nebude možná? Přesunou strany marketing na sociální sítě?

To je poměrně reálný scénář. Lidé přece jen mají strach a snaží se vyhýbat akcím, které pro ně nejsou nezbytné – a k nim se určitě počítá i volební mítink. Buďme upřímní, i za normálních okolností není lehké dostat lidi na sraz s kandidátem. Svou roli hrají i takové drobnosti, jako občerstvení: pokud nebude povolené, může odradit část běžných zájemců. To, že kampaně probíhají na sociálních sítích, je vzrůstající trend. Asi neřeknu nic nového, když prohlásím, že i letos bude kampaň více zaměřená na online svět. A pravděpodobné je, že se budou více pořádat i virtuální setkání s voliči.

Což je výhodnější pro strany, které mají mladší voliče…

Nejsem si tím úplně jistý. Že na internetu jsou jen mladí, platilo před deseti lety. Třeba když se podíváme na premiéra Andreje Babiše: má podporu hlavně u starší generace a je na sociálních sítích populární. A nezapomeňme na média, která v celém období před volbami hrají nezanedbatelnou roli. Zvláště sledovanost velkých debat nebývá malá.

Pokud kampaň výrazně nasměrovala na internet, nebude to nahrávat k většímu šíření dezinformací?

To se stává zejména u voleb celostátních – do Evropského parlamentu, Poslanecké sněmovny nebo volby hlavy státu. U krajských voleb je mnohem těžší najít téma, které je zajímavé pro všechny. Tady by zřejmě bylo třeba zaměřit se na každý z třinácti krajů zvlášť. Téma jako uprchlíci před čtyřmi roky totiž letos chybí. Zároveň krajské volby nemají velký přesah do zahraniční politiky, což má nezanedbatelnou roli.

Takže krajské volby nejsou generálkou i pro dezinformátory?

Dovedu si představit, že v krajských volbách se budou některé politické strany snažit zvednout téma proti epidemiologickým opatřením, jako se tomu děje například ve Spojených státech. Ta štěpící linie je nějaký zásah do osobní svobody proti kolektivnímu zdraví. K tomu má trochu nakročeno SPD, která sice chválila vládu za zvládnutí první vlny, ale nyní pořádá demonstrace proti nošení roušek.

Dá se odhadnout, jak volby dopadnou?

Podpora ANO je stabilní po několik let. Až na několik výjimek bych očekával, že tomu budou odpovídat i výsledky těchto voleb. U jiných stran se jakákoliv předpověď činí obtížně, kraj od kraje se situace liší – ať už preferencemi nebo zmiňovanými kandidujícími koalicemi.