Projekt Solaris
První elektrárnu v kosmu by Evropa mohla mít do roku 2040
S šéfem evropského vývoje kosmických elektráren o proměně sluneční energie na mikrovlny a obřích přijímacích stanicích na Zemi
Představte si kružnici kopírující zemský rovník ve vzdálenosti 36 tisíc kilometrů od Země. Je to takzvaná geostacionární oběžná dráha; satelit, který na ní obíhá Zemi, zdánlivě nehybně „visí“ nad jedním bodem rovníku. Jelikož je poměrně daleko, „vidí“ Zemi již jako kouli v prostoru, celou jednu polokouli má jako na dlani. A právě na geostacionární dráhu by šel umístit speciální druh solárních elektráren o rozměrech kilometrů čtverečních, které by sluneční záření přeměňovaly na mikrovlny a ty vysílaly do pozemních přijímacích stanic. Už to není sci-fi: do poloviny století by Evropa mohla mít ve vesmíru 50 takových stanic, říká Sanjay Vijendran, šéf tříletého výzkumného projektu Solaris z Evropské kosmické agentury. Projektu, v jehož rámci vědci zjišťují, jak přesně a zda vůbec lze tyto vesmírné elektrárny budovat.
Solární elektrárna na oběžné dráze by přeměnila sluneční záření na elektřinu, jako to běžně dělají fotovoltaické panely na zemském povrchu. Elektřina by se pak převedla na mikrovlny a jejich svazek se odvysílal na Zemi. Byl by mikrovlnný paprsek z vesmíru bezpečný pro lidi, zvířata, letadla?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
