Lábus: Nechápu, že má můj Instagram takovou sledovanost. Dělám to pro srandu
Se známým hercem o životním pesimismu, lásce ke kreslení i k tanci a o mladé generaci, která objevuje staré scénky
Na Instagramu sledují jeho videa tisíce lidí a renesanci zažívají také legendární scénky s Oldřichem Kaiserem, hlavně ty z osmdesátých a devadesátých let. Na YouTube mají nové nadšené publikum, on o tom všem ale ví jen z doslechu – používá tlačítkový telefon, místo smartphonu fotí na kompaktní foťák a rozhovor pro Respekt si vyžádal k autorizaci „napsaný na psacím stroji“. Vyzvedl by si jej prý na baru kavárny, kam denně chodí. Jiří Lábus je příkladem toho, že dnes se člověk může stát hvězdou sociálních sítí, aniž by se o to snažil. Přesto se novým zkušenostem nebrání: před časem si například poprvé vyzkoušel taneční divadlo.
Nedávno jste dostal cenu za herecké mistrovství v dabingu. Hlasy jste prý dokázal měnit už jako dítě, bylo tedy od začátku jasné, že to bude jedna z vašich profesí?
To vůbec ne. Ale je pravda, že jako malý jsem měl loutkové divadlo a nebavilo mě si ani tolik hrát s loutkami jako za ně mluvit. Kupoval jsem si takové malé knížečky, hry pro loutky. Představoval jsem si, že jsem herec v rozhlase, místo mikrofonu jsem měl hrnec a celou tu knížečku jsem nahlas četl. Měnil jsem při tom hlasy: princezna, král, čert a tak dále. Jako dítě mě to strašně bavilo a už tehdy jsem se naučil s hlasem takto pracovat.


S herectvím jste měl jasno hned?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu